Články / Recenze

Svědkové Raptora Kocha

Svědkové Raptora Kocha

Andrea Bodnárová | Články / Recenze | 27.06.2018

Povědomí o Raptoru Kochovi se v posledních letech, měsících a dnech dostává ven z kuloárů, vypouští výtrusy ze sklepa a nasazuje kolemjdoucím parazita do hlavy, kterého pak musí předat dál, aby se stali členy tajného klubu, který už ani není tajný. Klubu těch, kdo poznají a poslouchají Raptora Kocha a kterých až jednou bude 144 tisíc, tak se něco stane. Anebo vůbec nic. Není třeba utíkat, existují i nápomocní mozkoví parazité, jako ve Futuramě. Omlouvám se, právě jste byli kontaminováni.

Dvojalbum Robot Love/Mačky majú oči je kolekce remastrovaných nahrávek z Kochovy rozsáhlé sbírky. Cover Robot Love tady není jedinou koláží, obě alba a Kochova tvorba celkově by se dala popsat jako mix sedmdesátkové psychedelie, R. Stevieho Moorea, východoslovenského ruralpopu říznutého blues a soundtracku k životu na fiktivní planetě někde daleko, a přitom hned za rohem. Je to nostalgie za neexistujícím a blízkost nepoznaného, když navzdory celkovému pochopení skládačky zůstane abstrakce bez přesnějších kontur. Nevyslovitelné myšlenky a každodennost.

Tou každodenností je u Kocha často příroda, kromě psích samplů hned ve dvou skladbách (Pšo metal, Labko chlípnik) zaznamenáme i kočičí blues Robkova posledná púť. Jiný typ běžného života představuje Od dverí k dverám, což je asi nejkrásnější verze běhání po úřadech s lejstrem. Že Koch není nástrojový břídil, zde dokazuje poctivě a stručně ohlášené kytarové sólo.

Stručnost je výrazná i v jeho textech. Jsou to často myšlenky ohlodané na kost, vytáhnuté z nejzasutějšího mentálního šuplíku a zdánlivě mimo kontext poskládané do další koláže. Kochův zpěv nepatří mezi ty nejsrozumitelnější, což je částečně dáno kvalitou nahrávky, částečně je to záměr. Skladby jsou tu kratší, tu delší, působí ale kompaktně a často jsou podobně hudebně obsáhlé. Nejkratší písnička Spozazáclonový hrdina je kondenzovaná jako bujón a naproti tomu Nočný Motýl se neklidně vznáší, zaplétá a rozvíjí motivy kytary a klavíru.

Ve skladbě Rozpad neosobnosti se projevuje ten nejhravější stylotvorný prvek, který bych nazvala „semaforová rytmika“. Zastavíš a zas jedeš. Dotváří to celkový dojem náhodnosti, jsme připraveni chytit míč, ale ten možná není hozený anebo letí opačným směrem. Raptor Koch není pro ty, co mají rádi pořádek, nýbrž pro ty, co rádi chaos.

Bylo by možné říct, že Raptorovo zjevení přišlo v ten správný čas, v kontextu současné debaty o slovenské alternativní hudbě, nedostatku progrese a probouzení iniciativních lidí. Na druhou stranu si v jeho případě nedokážu představit nepravou chvíli, tak je nadčasový. Kolik bude nakonec svědků Raptorových?

Info

Raptor Koch – Robot Love/Mačky majú oči (Tabačka, 2018)
bandcamp interpreta

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Becca Stevens nabádá k tanci

Karolina Veselá 23.05.2020

Wonderbloom je soubor čtrnácti různorodých skladeb obsahující, jak už je u Stevens zvykem, neméně dobré texty se silnými příběhy.

Smutné zprávy postrádají sílu (Childish Gambino)

Štěpán Sukdol 18.05.2020

Nahrávka se snaží předávat děsivou a smutnou zprávu o současné společnosti, hudební složka jí však podráží nohy.

Full Moon 10: Hannah Gadsby - Nanette

Lukáš Grygar 13.05.2020

Smích léčí? Vystoupení australské komičky Hannah Gadsby nemá za cíl vás pobavit, i když to Gadsby dokáže stejně samozřejmě jako největší esa stand upu.

Obžerná radost (Kvelertak)

Jiří Vladimír Matýsek 13.05.2020

Melodií od starších desek přibylo, díky tomu je i Splid o něco barevnější deskou, která nemá slabých míst.

Karneval bizarností a absolutní nevázanosti (Igorrr)

Tomáš Kouřil 10.05.2020

Na minulých dvou albech jsme už sice slyšeli grindové řezanice, novinka je však v rámci tvrdé kytarové hudby čitelnější.

Ucelený monument (Recondite)

Jiří Akka Emaq 09.05.2020

Na předchozích deskách se Recondite zabýval pomalejšími tempy, ambientnějšími náladami a rozkrytými znepokojivými strukturami. Novinka Dwell je ale uceleným monumentem.

Nedbalá elegance se sarkastickým úsměvem (Container)

weru000 06.05.2020

Neortodoxní a neustále obratná rytmická smršť v každé skladbě upozorňuje na jeho vlastní verzi důmyslného hardcore či minimal techna.

Prolínání hudebních jazyků (Zuzana Mojžišová)

Akana 05.05.2020

Klíčové jsou svoboda a otevřenost, s nimiž se tu z různých žánrových přísad rodí smysluplný, barevný celek.

Drásavá atmosféra a nefiltrované emoce (Moodie Black)

Dominik Polívka 04.05.2020

Prvky mechanického electro-industriálu, obscénního dark elektra, nebo goticky laděných postrockových ploch procházejí celým albem.

„I want Sail 2.“ Já ne (Awolnation)

Jarmo Diehl 02.05.2020

Bruno ví, co chce dělat, a do jisté míry to i umí: filtrovat všechno od diskotéky až po kytarový dance rock tak, aby z toho byla šlapající, neprvoplánová popina.