Články / Recenze

Svědkové Raptora Kocha

Svědkové Raptora Kocha

Andrea Bodnárová | Články / Recenze | 27.06.2018

Povědomí o Raptoru Kochovi se v posledních letech, měsících a dnech dostává ven z kuloárů, vypouští výtrusy ze sklepa a nasazuje kolemjdoucím parazita do hlavy, kterého pak musí předat dál, aby se stali členy tajného klubu, který už ani není tajný. Klubu těch, kdo poznají a poslouchají Raptora Kocha a kterých až jednou bude 144 tisíc, tak se něco stane. Anebo vůbec nic. Není třeba utíkat, existují i nápomocní mozkoví parazité, jako ve Futuramě. Omlouvám se, právě jste byli kontaminováni.

Dvojalbum Robot Love/Mačky majú oči je kolekce remastrovaných nahrávek z Kochovy rozsáhlé sbírky. Cover Robot Love tady není jedinou koláží, obě alba a Kochova tvorba celkově by se dala popsat jako mix sedmdesátkové psychedelie, R. Stevieho Moorea, východoslovenského ruralpopu říznutého blues a soundtracku k životu na fiktivní planetě někde daleko, a přitom hned za rohem. Je to nostalgie za neexistujícím a blízkost nepoznaného, když navzdory celkovému pochopení skládačky zůstane abstrakce bez přesnějších kontur. Nevyslovitelné myšlenky a každodennost.

Tou každodenností je u Kocha často příroda, kromě psích samplů hned ve dvou skladbách (Pšo metal, Labko chlípnik) zaznamenáme i kočičí blues Robkova posledná púť. Jiný typ běžného života představuje Od dverí k dverám, což je asi nejkrásnější verze běhání po úřadech s lejstrem. Že Koch není nástrojový břídil, zde dokazuje poctivě a stručně ohlášené kytarové sólo.

Stručnost je výrazná i v jeho textech. Jsou to často myšlenky ohlodané na kost, vytáhnuté z nejzasutějšího mentálního šuplíku a zdánlivě mimo kontext poskládané do další koláže. Kochův zpěv nepatří mezi ty nejsrozumitelnější, což je částečně dáno kvalitou nahrávky, částečně je to záměr. Skladby jsou tu kratší, tu delší, působí ale kompaktně a často jsou podobně hudebně obsáhlé. Nejkratší písnička Spozazáclonový hrdina je kondenzovaná jako bujón a naproti tomu Nočný Motýl se neklidně vznáší, zaplétá a rozvíjí motivy kytary a klavíru.

Ve skladbě Rozpad neosobnosti se projevuje ten nejhravější stylotvorný prvek, který bych nazvala „semaforová rytmika“. Zastavíš a zas jedeš. Dotváří to celkový dojem náhodnosti, jsme připraveni chytit míč, ale ten možná není hozený anebo letí opačným směrem. Raptor Koch není pro ty, co mají rádi pořádek, nýbrž pro ty, co rádi chaos.

Bylo by možné říct, že Raptorovo zjevení přišlo v ten správný čas, v kontextu současné debaty o slovenské alternativní hudbě, nedostatku progrese a probouzení iniciativních lidí. Na druhou stranu si v jeho případě nedokážu představit nepravou chvíli, tak je nadčasový. Kolik bude nakonec svědků Raptorových?

Info

Raptor Koch – Robot Love/Mačky majú oči (Tabačka, 2018)
bandcamp interpreta

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Prechod do serióznej roviny (Rich Brian)

redakce 12.10.2019

Z Rich Briana sa stala virálna senzácia, ale z jeho novšej tvorby a rozhovorov je zjavné, že ambície má iné.

Ahhhh, ten surf rock! (Songs from the Utopia)

redakce 11.10.2019

Na novince pojmenované extatickým (či snad bolestivým?) výkřikem Ahhhh! se vydali na západ a pomyslně zakotvili někde na Západním pobřeží.

Smutně a zároveň s největší vášní k životu (Mueran Humanos)

redakce 05.10.2019

Ačkoli zpívají takřka výhradně španělsky, rafinovaná atmosféra odstavuje znalost jazyka na vedlejší kolej.

Neurvalý punk s koulí u nohy (Victims)

redakce 28.09.2019

Victims zde sice stále sázejí na ověřené postupy žánru a přímočarost, kterou koriguje agresivní d-beat materiálu, jasně vévodí, překvapuje však produkce.

Neobyčejná pokora Dirtmusic

redakce 27.09.2019

Odvaha a elegance, s jakou se Dirtmusic dokázali vzdát obvyklých schémat, je záviděníhodná... Recenze poslední desky Dirtmusic před jejich pražských koncertem.

Emotivní žalořevy Esazlesa

redakce 18.09.2019

Azyl v jeskyni skončil. Na malé formáty už není čas. Dává to smysl?

Když prach z cesty skřípe v zubech... (Gravelroad)

redakce 17.09.2019

Crooked Nation už při pohledu na přebal postrádá psychedelickou barevnost předchozích desek, zdobí ji černobílý obraz kostlivce v obleku.

Příliš dlouhá cesta k příliš prchavé nostalgii (Deafheaven)

redakce 16.09.2019

Ordinary Corrupt Human Love je stejnou měrou tvůrčí svoboda jako okázalá vypočítavost.

Cesta do hlubin dánské duše (Søren Bebe)

redakce 13.09.2019

Bebeho skladby na albu Echoes nejsou pouhou ozvěnou, ale vlastním hlasem, který Bebeho řadí k nejslibnějším talentům nejen skandinávské hudební scény.

Nelítostná dekompozice klubového elektra (Blanck Mass)

redakce 12.09.2019

Krutá atmosféra nelítostně tepající do posluchačových spánků je jasným testamentem doby. Reflexe environmentálního žalu, deprese, dekontrukce a kompozice naděje?