

Slow travel CTM 2024
Fronta u Betonhalle je úctyhodná a uvnitř je téměř nedýchatelno. CTM otevírají Moundabout, dva týpci, co zpívají o mrtvolách v rašeliništích.


Fronta u Betonhalle je úctyhodná a uvnitř je téměř nedýchatelno. CTM otevírají Moundabout, dva týpci, co zpívají o mrtvolách v rašeliništích.


Areál bývalého krematoria je krásný a v kombinaci s nechutným zimním počasím, vichřicí 4 454 543 km/h a agresivní vlhkostí je atmoška top shit.



Aby se návštěvníci nenechali příliš unést optimismem a nezapomněli na blížící se zkázu společnosti a pohlcení technologiemi, je tady Deathprod v Betonhalle.



Komfortní zóna pořád nikde, CTM je jako výzva, zamyšlení nad tím, jak se v době nestálosti udržet pohromadě a co to vlastně znamená.



Bezčasá benzinka se zjevuje v neonové záři a v místnosti nad ní jsou plyšová chlupatá křesla a misky s tutti frutti žvýkačkami.


Jak jsem se kdysi rozhodovala podle programu, dnes je pro mě důležitější celková atmosféra a socializační aspekt. Brněnská šestnáctka.


Jak sama řekla v Hybernii, jejím úkolem je “být tím hlasem”, mluvit o věcech, o kterých se nemluví, “make light”.



O lokálnych kapelách sa vedú žarty, že zo Skapal Pes Festu vedie cesta rovno na Pohodu.



Jsem skeptická vůči módě revivalů starých kapel, vezoucí se na současné vlně nostalgie a remaků, recenze z tohoto turné byly ale velmi slibné.



Jak daleko je od noiseu k přírodě? V případě festivalu Heart of Noise kousíček.



Kino Světozor má pořád stejně specifické aroma, květnové počasí v Třeboni je pořád stejně matoucí a řada u asijského okýnka je pořád stejně dlouhá?



Na Anifilmu je nejlepší to, že volba programu může být dána vysypáním popcornu na rozpis, schůzkami u piva či volných stolů v indické restauraci.



Okrem stavebných kameňov prezradili čosi o histórii labelu, mystériach východoslovenskej scény a o tom, prečo Tabačka Records nie je slniečkový label.



Jedním z letošních taháků doplňujícího programu byla i Slow zóna, zasvěcena trvalé udržitelnosti jako protipólu uspěchané doby, já však byla slow i na tohle.
O půl osmé večer stojím před Forem Karlín v davu seriózních lidí, většina z nich minimálně o deset let starší, bouřlivě diskutují o počtu bubeníků a kdo kde hraje na který Fender.
Bylo by možné říct, že Raptorovo zjevení přišlo v ten správný čas, v kontextu současné debaty o slovenské alternativní hudbě.
Zapomněla jsem na kategorii absurdní a bizár. Tady se nedokážu rozhodnout, jestli byla lepší story nafouklých lidí s hlavami jako z Theme Hospital... Anifilm, 2018.
Nejlepší postavou filmu je chlípný mimozemšťan Queerkrk, kterého fascinuje rozmnožování. Ani si vlastně nejsem jistá, jestli je tenhle film skutečně pro děti.
Snaha o vytvoření pocitu jednoty a spolupatřičnosti posluchačů není agresivní ani vtíravá, její síla je v konzistenci a intenzitě.
Vyberte důvod nahlášení a dopište zprávu pro moderátory.