Ze srdce i ze srdíčka (Heart of Noise 2019)

Jak daleko je od noiseu k přírodě? V případě festivalu Heart of Noise kousíček. Alpské městečko Innsbruck, v našich končinách známé hlavně díky zimním sportům a turistice, devátým rokem na pár červnových dní ožívá experimentální hudbou a pořádnou párty.

Většina letošních vystoupení se koná v nově vybudovaném koncertním sálu Haus der Musik, část i na náměstí před ním. Vše je v plném proudu, slunce pálí a vítr fučí, experimentu chtivé návštěvníky míjí turisté a hranice performance a běžného života se stírají. Dva herci na střídačku čtou Rainalda Goetze, další z nich se prochází náměstím se zahalenou tváří a cihlou uvázanou u nohy a informace v programu tomu moc nepomáhají. Mírně zmatená atmosféra je příjemná a vystoupení prokládáme občerstvovací návštěvou nedalekého komunitního kulturního centra Die Bäckerei. V Innsbrucku je to všude blízko a znají se všichni, rodinná atmosféra je neoddělitelná.

V Haus der Musik je letos festival poprvé, budova koncipovaná jako multižánrová koncertní venue je otevřená teprve rok a je hezky naleštěná, stejně jako její nejčastější návštěvníci, fanoušci filharmonie. Těch je tady dnes míň, dům hudby je obsazen postavami v tmavém oblečení vyhlížejícími druhé dějství noiseové opery Akhtamar. Protagonisté se nečekaně zjevují v publiku a podtrhují zdravý umělecký chaos.

Je teplá noc a před Haus der Musik je snad víc lidí než uvnitř. Umělci a organizátoři se mísí s návštěvníky a kolemjdoucími a atmosféra připomíná přímořské letovisko. Set Philipa Jecka, Michaely Grill a Karla Lemieux navozuje v sálu temnější atmosféru, i se špunty v uších je neskutečně hlučný a v hlavě mi hučí, ještě když uléhám do postele.

fotogalerii z festivalu hledejte zde

V sobotu je pod mrakem, což svědčí dalšímu dějišti, střeše hotelu Adlers, jedné z nejvyšších budov v Innsbrucku. Tam jsme nejdřív svědky setu Bena Vince, který kombinuje hru na saxofon, elektronické loopy i zpěv, líbivé zvuky saxofonu jsou balzámem na duši a výhled na zasněžené hory vytvářejí až kýčovitou atmosféru. Naproti tomu polská sběratelka vinylů Kornelia Binicewicz navazuje na letošní motto akce “nepřestávej tančit” a celý rooftop bar brzy rozbíjí turecké popové hitovky ze 70. let. Při pohledu na lidi v tričkách Sunn O))) radostně tančící v rytmu orientálního diska má člověk pocit, že hudební konzervatismus je dávno minulostí. Sobotní set na náměstí zaujme eklektičností a intenzivním hlasovým projevem Maje Osojnik.

Headlinerský set večera patří Drewu McDowallovi s Florence To a jejich Time Machines. Hudba vede intenzivní dialog s projekcí, pomalu, ale jistě proplouvá mezi světy a láká svými drony. Zážitek to je očišťující. Gazelle Twin předvádí nejpřímočařejší pop a podtrhuje různorodost lineupu . Večer uzavírá ambient Christopha de Babalon, který je poctivě dark.

Heart of Noise je barevnou oslavou hravé hudby v podhůří Alp. Proč jezdit k moři, když si místo toho můžeme dát Aperol na sice kratší, ale o to intenzivnější hudební dovolené v údolí Innu? Kéž by energie nebyla tak pomíjivá…