Slow travel CTM 2024
Fronta u Betonhalle je úctyhodná a uvnitř je téměř nedýchatelno. CTM otevírají Moundabout, dva týpci, co zpívají o mrtvolách v rašeliništích.
Portály do komfortu (CTM Festival 2023)
Areál bývalého krematoria je krásný a v kombinaci s nechutným zimním počasím, vichřicí 4 454 543 km/h a agresivní vlhkostí je atmoška top shit.
Pohyb a život na CTM 2020
Aby se návštěvníci nenechali příliš unést optimismem a nezapomněli na blížící se zkázu společnosti a pohlcení technologiemi, je tady Deathprod v Betonhalle.
Kontrasty a rozpory CTM 2020
Komfortní zóna pořád nikde, CTM je jako výzva, zamyšlení nad tím, jak se v době nestálosti udržet pohromadě a co to vlastně znamená.
Bert & Friends jsou SUPR
Bezčasá benzinka se zjevuje v neonové záři a v místnosti nad ní jsou plyšová chlupatá křesla a misky s tutti frutti žvýkačkami.
Minulost v 16mm, současnost v Brně (Brno 16)
Jak jsem se kdysi rozhodovala podle programu, dnes je pro mě důležitější celková atmosféra a socializační aspekt. Brněnská šestnáctka.
Levnější než terapie (Amanda Palmer)
Jak sama řekla v Hybernii, jejím úkolem je “být tím hlasem”, mluvit o věcech, o kterých se nemluví, “make light”.
Nick Mason? Ten bubeník?
Jsem skeptická vůči módě revivalů starých kapel, vezoucí se na současné vlně nostalgie a remaků, recenze z tohoto turné byly ale velmi slibné.
Vražedné tempo (Anifilm 2019)
Kino Světozor má pořád stejně specifické aroma, květnové počasí v Třeboni je pořád stejně matoucí a řada u asijského okýnka je pořád stejně dlouhá?
Když hvězdy dají (Hviezdne noci)
Jedním z letošních taháků doplňujícího programu byla i Slow zóna, zasvěcena trvalé udržitelnosti jako protipólu uspěchané doby, já však byla slow i na tohle.
Progresivní filharmonie King Crimson
O půl osmé večer stojím před Forem Karlín v davu seriózních lidí, většina z nich minimálně o deset let starší, bouřlivě diskutují o počtu bubeníků a kdo kde hraje na který Fender.
Underground zpod Tater (1. narozeniny ArtHouse Poprad)
Dnes je tomu právě rok, co se ArtHouse oficiálně otevřel, a my, výletníci a „kontrolóři kultury“ z více či méně vzdálených koutů Slovenska, jsme přišli omrknout progres.
No!Music: I Would (Not) Prefer Not To vol. 2
Nihilist Spasm Band - největší fangirl je zjevně Alex Hacke, který je na festival doporučil a taky je s nimi na pódiu. Září štěstím.
No!Music: I Would (Not) Prefer Not To vol. 1
Stejnokrojem Pussy Riot jsou montérky a rovný střih vlasů, což odpozoruju ve frontě, kdy se vedle mě postaví DJ Pussy Riot a Naděžda Tolokonnikovová.
I am the Glowing Man aneb Swans v katedrále
Do sebe je ponořen Michael Gira, záda k publiku, zavřené oči, týpek vlevo ode mě je opřen čelem o pletivo na můstku a prakticky nemrká a já?
Berlin Atonal vol.2: Time is a flat circle
Pravděpodobně kombinací víkendu a nadupanějšího lineupu se přitažlivost festivalu nafukuje a fronta na denní vstupenky dosahuje až za roh na ulici.
Berlin Atonal vol.1: Strategies for Architecture
Berlin Atonal je protipólem Hradeb samoty. Tam, kde si Hradby cení produktivního chaosu, nastupuje Atonal s vyšperkovaným konceptem a perfekcionistickou dramaturgií.
Umčo má narozky! (Art’s Birthday, Brno)
Když je dnes člověku dvacet, chce se mu přestěhovat do Berlína a chodit na technopárty, kde bohužel uslyší mnohem méně chytlavou hudbu, než je tahle.
Seriózní kultura uvádí: KK Null, Balázs Pándi, Funeral Band
Taky je to tady prý jako z Harryho Pottera, že prostor vypadá zvenku menší, než ve skutečnosti je. Praha v Brně? KK Null a další řezníci.