Články / Recenze

Temní, nebo veselí? (Orbital)

Temní, nebo veselí? (Orbital)

Davo Krstič | Články / Recenze | 16.10.2018

OHODNOŤTE DESKU

Dodnes o ten poklad pečuji. Dvě CD-R s koncertem Orbital v Maida Vale v červenci 2004. Šlo o poslední vystoupení před avizovaným koncem společné cesty bratrů Hartnollových. Orbital se ale neuložili k věčnému spánku, jen k hibernaci. Poprvé se probrali na přelomu dekády a vzešlo z toho povedené album Wonky. Pak znovu oznámili konec a vloni opět procitli, přičemž na koncertech představili ochutnávky z chystaného alba Monsters Exist. Hurá…?

V radosti z nové nahrávky mi brání dvě překážky. První problém spočívá v tom, že si Paul a Phil Hartnollovi neujasnili, jestli má jejich album znít na plném tanečním parketu (bonusové skladby na deluxe verzi napovídají, že takový byl původní plán), nebo spíš na domácí hi-fi soustavě. A jestli chtějí být temní, nebo veselí. Titulní pochmurná skladba plně dostává svému názvu, jenže hned po ní přijde Hoo Hoo Ha Ha, což je prvoplánová „tucka“ nehodná jména Orbital. Následující The Raid zní jako od Mogwai a mužský hlas tu vzrušeně deklamuje „the world is poison“, zatímco P.H.U.K. připomene svou ústřední melodií Petal od Wubble-U, rok 1996, Ondříčkovo Šeptej, vzpomínáte? A tak to jde po zbytek stopáže, pomalá střídá rychlou, sotva se začnete hýbat, už se po vás chce, abyste si sedli.

Druhý a závažnější problém souvisí s polovičatostí většiny skladeb. Nevadí mi, že Orbital i v roce 2018 křísí ducha rave music a že u většiny skladeb mám pocit slyšeného – například zmíněná Hoo Hoo Ha Ha se dá v úvodu snadno zaměnit za letitou Chime. Jenže i ty nejlepší skladby na novince (P.H.U.K., Tiny Foldable Cities, Buried Deep Within) co do nápaditosti zaostávají za skladbami z předchozího alba Wonky. Nejsem si jistý, jestli se některá z nich stane koncertní stálicí, solidní ingredience by tu byly, provedení hapruje. Taková The End Is Nigh začne hudebním motivem nejvyšší orbitalovské kvality, jenže poté už následuje jen zvuková hlušina. Že přitom Orbital pořád umí pracovat s atmosférou, vývojem a gradací skladeb, dokazuje závěrečná There Will Come a Time, kterou si na deluxe verzi můžete poslechnout bez proslovu fyzika Briana Coxe a na působivosti jí to neubírá. Takhle mělo vypadat celé album! Zmíněný Cox je mimochodem jediným hostem, citelně postrádám ženské vokalistky, pravidelnou ozdobu předchozích nahrávek Orbital. Bratři měli nový materiál nechat ještě uležet a vydat jej příští rok na oslavu třicetin kapely. Pokud by se v blízké době rozhodli znovu uložit ke spánku, už je, prosím, nebuďte.

Info

Orbital – Monsters Exist (ACP, 2018)
web kapely

foto © Kenny McCracken

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Barevné spektrum Hiromi

Karolina Veselá 06.12.2019

Kolosální Rhapsody in Various Shades of Blue skrývá další písně – objevuje se motiv z Coltraneovy Blue Train a středovou část zabírá rocková balada Behind Blue Eyes od The Who.

Téma smrti a konečnosti (Pixies)

Jaroslav Myšák 28.11.2019

Vykročení mimo tradiční pole působnosti na sebe strhává pozornost, přesto některé skladby působí nedotaženě.

Smutek, co vám udělá radost (Wilco)

Jakub Lang 25.11.2019

Wilco dokázali vyzdvihnout meditativní stránku vlastní tvorby, která je více nebo méně přítomná po celou jejich pětadvacetiletou existenci.

Baterie temných nomádů (Koonda Holaa)

Jiří Vladimír Matýsek 24.11.2019

Koonda Holaa je stvoření z jiného časoprostoru, který tím naším jen tak mimochodem proplouvá, vyzbrojen jen kytarou a baterií efektů.

Třikrát a dost? (Temples)

Veronika Myšková 20.11.2019

Hot Motion uvádí stejnojmenná písnička, která zní podobně jako předchozí singly, včetně prvků garážového rocku typických pro The Horrors či The Black Keys.

Temné stránky, chyby, pochyby i strachy (Beth Hart)

Jiří Vladimír Matýsek 19.11.2019

Finále v podobě tandemu Thankful a I Need a Hero spolehlivě patří k tomu nejlepšímu, co Beth Hart coby autorka a interpretka vytvořila.

Život přichází (The Comet Is Coming)

Jakub Koumar 18.11.2019

The Comet Is Coming si pohrávají s kosmickými zvuky a afrofuturistickým vizionářstvím Sun Ra (Lifeforce I), s nimiž si King Shabaka měl tu čest zahrát.

Zpověď rebelky elektropopu (Tove Lo)

Veronika Svrčinová 14.11.2019

Je to pořád elektropop, ale už nestaví na prostě líbivých a opakovaných melodiích. Tentokrát si Tove Lo s hudbou vyhrála, přidala dynamiku, složitější kompozice, hlubší texty.

Promyšlená porce podzimní mizérie (The Lumineers)

Anna Valentová 05.11.2019

Skladby na albu III jsou seřazené za sebou tak, že postupně vypráví životní příběhy tří členů rodiny Sparksových, jejichž předobrazy nacházeli autoři ve svém okolí.

Vnitřní dítě Jacoba Colliera

Karolina Veselá 04.11.2019

Během následujících dvou let vydá nové čtyřalbum, projekt padesáti skladeb nesoucí název Djesse. Ten evokuje Collierovy iniciály, ale prý jde o náhodu.