Články / Recenze

Temní, nebo veselí? (Orbital)

Temní, nebo veselí? (Orbital)

Davo Krstič | Články / Recenze | 16.10.2018

OHODNOŤTE DESKU

Dodnes o ten poklad pečuji. Dvě CD-R s koncertem Orbital v Maida Vale v červenci 2004. Šlo o poslední vystoupení před avizovaným koncem společné cesty bratrů Hartnollových. Orbital se ale neuložili k věčnému spánku, jen k hibernaci. Poprvé se probrali na přelomu dekády a vzešlo z toho povedené album Wonky. Pak znovu oznámili konec a vloni opět procitli, přičemž na koncertech představili ochutnávky z chystaného alba Monsters Exist. Hurá…?

V radosti z nové nahrávky mi brání dvě překážky. První problém spočívá v tom, že si Paul a Phil Hartnollovi neujasnili, jestli má jejich album znít na plném tanečním parketu (bonusové skladby na deluxe verzi napovídají, že takový byl původní plán), nebo spíš na domácí hi-fi soustavě. A jestli chtějí být temní, nebo veselí. Titulní pochmurná skladba plně dostává svému názvu, jenže hned po ní přijde Hoo Hoo Ha Ha, což je prvoplánová „tucka“ nehodná jména Orbital. Následující The Raid zní jako od Mogwai a mužský hlas tu vzrušeně deklamuje „the world is poison“, zatímco P.H.U.K. připomene svou ústřední melodií Petal od Wubble-U, rok 1996, Ondříčkovo Šeptej, vzpomínáte? A tak to jde po zbytek stopáže, pomalá střídá rychlou, sotva se začnete hýbat, už se po vás chce, abyste si sedli.

Druhý a závažnější problém souvisí s polovičatostí většiny skladeb. Nevadí mi, že Orbital i v roce 2018 křísí ducha rave music a že u většiny skladeb mám pocit slyšeného – například zmíněná Hoo Hoo Ha Ha se dá v úvodu snadno zaměnit za letitou Chime. Jenže i ty nejlepší skladby na novince (P.H.U.K., Tiny Foldable Cities, Buried Deep Within) co do nápaditosti zaostávají za skladbami z předchozího alba Wonky. Nejsem si jistý, jestli se některá z nich stane koncertní stálicí, solidní ingredience by tu byly, provedení hapruje. Taková The End Is Nigh začne hudebním motivem nejvyšší orbitalovské kvality, jenže poté už následuje jen zvuková hlušina. Že přitom Orbital pořád umí pracovat s atmosférou, vývojem a gradací skladeb, dokazuje závěrečná There Will Come a Time, kterou si na deluxe verzi můžete poslechnout bez proslovu fyzika Briana Coxe a na působivosti jí to neubírá. Takhle mělo vypadat celé album! Zmíněný Cox je mimochodem jediným hostem, citelně postrádám ženské vokalistky, pravidelnou ozdobu předchozích nahrávek Orbital. Bratři měli nový materiál nechat ještě uležet a vydat jej příští rok na oslavu třicetin kapely. Pokud by se v blízké době rozhodli znovu uložit ke spánku, už je, prosím, nebuďte.

Info

Orbital – Monsters Exist (ACP, 2018)
web kapely

foto © Kenny McCracken

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Reflexe emocí pomocí poetiky (Samia)

Michaela Šedinová 21.11.2020

Samia, písničkářka s andělským hlasem a výjimečným rozsahem, už není děcko. Album The Baby je plné melancholie a cynismu, které cítí mladý dospělý konfrontovaný se skutečným světem.

Všechno je v pořádku (Puscifer)

3DDI3 16.11.2020

Puscifer byl vždy jakýmsi únikem od reality, pošetilým blbnutím, což dokazuje i vizuální stylizace tentokráte inklinující k mužům v černém, kteří očekávají přílet mimozemšťanů.

Víc než jen depresivní brblání nad životem (Jan Fic)

Adéla Polka 09.11.2020

Pocity potomka podvedené generace se spadem z Černobylu na hlavách, neschopnost žít spořádaný život, příliš silný vztah k pití a neutuchající touha jsou hlavními tématy desky.

Když máš kamarády, nepotřebuješ nepřátele (Mutanti hledaj východisko)

Richard Kutěj 03.11.2020

Na novince zní pražská dvojice příměji a úderněji, aniž by ale slevila ze své kaleidoskopické hry s atmosférou a zvukem.

Jak se vyzpívat z krize středního věku (Matt Berninger)

Jiří Přivřel 01.11.2020

Matt Berninger z The National je žádaný. Nejvyšší čas na sólovou desku?

Po každé noci přijde nový den (Iro Aka)

obraz 23.10.2020

Sami autoři již názvem alba odkazují na japonský výraz „ukiyo“, který byl dříve v buddhistické tradici překládán jako „svět bídy“.

Malá zvuková evoluce (Pontiac Streator)

Jakub Koumar 21.10.2020

Pontiac Streator je i spousta experimentování, odkazů na současnou taneční scénu, a především přirozené přelétávání mezi různými styly.

Černá hudba v éře postnihilismu (Porenut)

Tomáš Kouřil 19.10.2020

Porenut se po textové a vizuální stránce naplno oprostili ode všech blackmetalových klišé a zároveň hudebně dozráli.

Hodnota rezonancie (White Place)

Matej Kráľ 17.10.2020

Čo znamená zaplniť biele miesto? Album Room od White Place je kompozičné nadýchaný slovenský projekt.

Alebo sú to len stromy (Jeseň)

Matej Kráľ 07.10.2020

Jeseň je najdivnejši slovenský pop. Prvoplánovou optikou môže človeku prísť dokonalé práve to, že svojím pôvodom napĺňa podstatu žánru bedroom pop.