Jiří Akka Emaq | Články / Reporty | 13.11.2015
Tak jsem šel zase jednou mezi lidi na tu velkou slávu do synagógy. Že prý tam nějací tři rabíni z německa svátost povedou. Před templem už postávali adepti na prozření připravení promluvit s nejvyšším skrzevá moderní hudbu, jak se to dnes dělá. Překvapilo mne, že s nepokrytou hlavou vstupovali, je to prý hřích stejný jako smilstvo, leč hlava má byla nepokrytě pokryta slušivou čapkou, a tak jsem mohl s klidným vědomím a svědomím dovnitř vejíti a divné věci začli se pak díti. Do křesla sednul jsem si, nejspíše vyřazeného z biografu starého, vedle batohu opuštěného, který jakýs člověk za chvíli nahraditi ráčil. Vida, že popíjí lahodný mok nazrzlé barvy, ptám se ho, kde že to čepují lahůdku a jaké značky. Avšak nerozuměl mi, anobrž to byl Němec, až z Berlína. Na plastovém kelímku zelo logo Černé Hory a to mi srdce poskočilo, neboť pivovar tento jest kvalitou svých produktů vyhlášen a ihned jsem navštívil místní bar micva. Tam mé oko spočinulo na další delikatese, a to lahvovaném tmavém pivu Indian Ale zkušenými sládky v pivovaru Zemském, bývalém toť dominikánském dvoře v Bráníku vyráběném s etiketou festivalu Malá Alternativa nádherně vyvedenou. Jaké toť štěstí onoho večera mne potkalo.
A to už začala kapela tak přelíbezně hrát a všichni mniši do rytmu začli tancovat. Tyto nové formy organizovaného chaosu kvarteta Bagdasarov/Pollack/Schweighart/Vatagin byly vpravdě neotřelé, po kompozici či řádu jsem chvíli marně pátral, leč nucen jsem byl vzdáti se úsilí svého a fakt, že vystoupení se nese v duchu freejazzových tradic přijmouti a že ucho mé nenalezne spočinutí na lince melodické či záchytném jiném bodu pro tvorbu hudby tak karakteristickém a po kterém tak výsostně tento orgán pro přijímání aetherických zvuků touží. To bude asi nějaká novota asi až z emeriky za tou velkou louží, kde se potomci evropských migrantů v potu tváře plouží a pro hrst doralů, halalů balalů, se tvrdou prací souží.
Pivu zde čepovanému kelímky plastové neprospívali, leč mok dobrý organizátoři zvolili, neboť jak tvrdí bratr v hledání smyslu života tohoto Josef Váchal: „Ani tak neškodí ženské, jako pivo plzeňské.“ A tak konečně začla ta hlavní paráda. Plochy ambientní generovali ti tří němečtí kněží všerůzné a svými nástroji vládli až běda. Ve složení Thomas Weber (kytary eklektické & Teslova elektronika, aranže a smyčky cyklické), Heike Aumüller (harmonium, pianino syntetické, vokály enigmatické a prvky výtvarné) a v neposledku Johannes Frisch (kontrabas akustický) silami magickými čarovali a různými jinými kejkly čertovskými prostor naplnili, ajť to lidma házelo a svalové atrofie všelijaké způsobovalo, až z toho všeci byli hin a auf, jak se tady v čechách poudá. Nomen omen pravím vám, nejčko Kammerflimmer je stav srdce těsně před zástavou a to ta holota bezbožná zřejmě chtěla, uhranout celej ten mumraj vůkol, srdce jim zastavit a sousedovic krávě z mlíka tvaroh udělat. A tief, milánkové, v té hře slov v názvu, tak to zase znamená hluboko v tej jejich germánštině, a tak to voni sestupovali po těch žebřících mystických a lidi čuměli jak zkoprnělí a viděli věci nepozemské, bestii trojhlavou, jak rozpíná křídla nad zemí, a jiné nemožnosti bezbožné.
Ajvaj to byl večer a den druhý hlava mě třeštěla jak úl v plném létě a všecky oudy brněly mne, jako bych v noci do Brna došel a zpět zas po svých a ještě za sebou v dvoukoláku ta čertovská bratřiska táhnul. Ajci tyto novoty hlavu mě zamotaly, a tak se zas těším, až si na tancovačce skočím dupáka s Nanynkou Nováků a dechovka mi zahraje „Ta naše písnička česká.“
Festival Alternativa:
Kammerflimmer Kollektief (de) + Bagdasarov/Pollack/Schweighart/Vatagin
11. 11. 2015 Libeňská synagoga, Praha
foto © Jan Škop
Filip Peloušek 25.07.2024
Nejsem na Colours poprvé, ale za sedm let mé absence jsem zapomněl, jak monumentální areál je, a hlavně, kolik lidí se v něm pohybuje.
Ema Klubisová 24.07.2024
Po Bear Stone sme sa odviezli do Záhrebu, kde sme prespali u kamaráta, snažiac sa pozliepať štyri dni festivalových dojmov do jedného koherentného textu a fotogalérie.
Dantez, Michal Mikuláš 21.07.2024
Sobota s Jamesem Blakem coby hlavní hvězdou věští, že se letošní konec ročníku bude za poklidnějšího rozjímání...
Dantez, Michal Mikuláš 20.07.2024
Pátek, středobod festivalu, srovnávání stavů.
Dantez, Michal Mikuláš 19.07.2024
Štvrtok sa v poobedňajších hodinách rozbieha do maximálnych rozmerov. Vír festivalu už sťahuje všetko okolo seba.
Dantez, Michal Mikuláš 18.07.2024
Pozvolné propíjení jasných barev: krotkost hlasitosti kompenzují Morellovy dozvuky.
Timon Láska 17.07.2024
Tak intenzivní komunitní vibe jsem na žádném festivalu necítil. Soustřednost a jedinečnost vzájemného porozumění navíc sahá přes různé faktory.
Jakub Béreš, Dominik Polívka 16.07.2024
Strach o nejbližší střídá po návratu domů obavy o samotný festival. Pohoda je místem s jedinečnou reputací a bezpečným prostorem pro všechny, kterým není dobře ve vlastní zemi.
Václav Valtr 16.07.2024
Místní spolek Thonmi chová jaky, provozuje restauraci s exotickou kuchyní, buduje tibetský dům či asijskou poznávací stezku. Decentní festival coby vrchol sezóny.
Aneta Martínková 15.07.2024
Dramaturgie, prostor, ve kterém se festival odehrává, světla, ozvučení. Všechny podmínky jsou tu zkonstruované k tomu jít úplně na dřeň.