Články / Reporty

Těsně před zástavou srdce (Kammerflimmer Kollektief)

Těsně před zástavou srdce (Kammerflimmer Kollektief)

Jiří Akka Emaq | Články / Reporty | 13.11.2015

Tak jsem šel zase jednou mezi lidi na tu velkou slávu do synagógy. Že prý tam nějací tři rabíni z německa svátost povedou. Před templem už postávali adepti na prozření připravení promluvit s nejvyšším skrzevá moderní hudbu, jak se to dnes dělá. Překvapilo mne, že s nepokrytou hlavou vstupovali, je to prý hřích stejný jako smilstvo, leč hlava má byla nepokrytě pokryta slušivou čapkou, a tak jsem mohl s klidným vědomím a svědomím dovnitř vejíti a divné věci začli se pak díti. Do křesla sednul jsem si, nejspíše vyřazeného z biografu starého, vedle batohu opuštěného, který jakýs člověk za chvíli nahraditi ráčil. Vida, že popíjí lahodný mok nazrzlé barvy, ptám se ho, kde že to čepují lahůdku a jaké značky. Avšak nerozuměl mi, anobrž to byl Němec, až z Berlína. Na plastovém kelímku zelo logo Černé Hory a to mi srdce poskočilo, neboť pivovar tento jest kvalitou svých produktů vyhlášen a ihned jsem navštívil místní bar micva. Tam mé oko spočinulo na další delikatese, a to lahvovaném tmavém pivu Indian Ale zkušenými sládky v pivovaru Zemském, bývalém toť dominikánském dvoře v Bráníku vyráběném s etiketou festivalu Malá Alternativa nádherně vyvedenou. Jaké toť štěstí onoho večera mne potkalo.

A to už začala kapela tak přelíbezně hrát a všichni mniši do rytmu začli tancovat. Tyto nové formy organizovaného chaosu kvarteta Bagdasarov/Pollack/Schweighart/Vatagin byly vpravdě neotřelé, po kompozici či řádu jsem chvíli marně pátral, leč nucen jsem byl vzdáti se úsilí svého a fakt, že vystoupení se nese v duchu freejazzových tradic přijmouti a že ucho mé nenalezne spočinutí na lince melodické či záchytném jiném bodu pro tvorbu hudby tak karakteristickém a po kterém tak výsostně tento orgán pro přijímání aetherických zvuků touží. To bude asi nějaká novota asi až z emeriky za tou velkou louží, kde se potomci evropských migrantů v potu tváře plouží a pro hrst doralů, halalů balalů, se tvrdou prací souží.

Pivu zde čepovanému kelímky plastové neprospívali, leč mok dobrý organizátoři zvolili, neboť jak tvrdí bratr v hledání smyslu života tohoto Josef Váchal: „Ani tak neškodí ženské, jako pivo plzeňské.“ A tak konečně začla ta hlavní paráda. Plochy ambientní generovali ti tří němečtí kněží všerůzné a svými nástroji vládli až běda. Ve složení Thomas Weber (kytary eklektické & Teslova elektronika, aranže a smyčky cyklické), Heike Aumüller (harmonium, pianino syntetické, vokály enigmatické a prvky výtvarné) a v neposledku Johannes Frisch (kontrabas akustický) silami magickými čarovali a různými jinými kejkly čertovskými prostor naplnili, ajť to lidma házelo a svalové atrofie všelijaké způsobovalo, až z toho všeci byli hin a auf, jak se tady v čechách poudá. Nomen omen pravím vám, nejčko Kammerflimmer je stav srdce těsně před zástavou a to ta holota bezbožná zřejmě chtěla, uhranout celej ten mumraj vůkol, srdce jim zastavit a sousedovic krávě z mlíka tvaroh udělat. A tief, milánkové, v té hře slov v názvu, tak to zase znamená hluboko v tej jejich germánštině, a tak to voni sestupovali po těch žebřících mystických a lidi čuměli jak zkoprnělí a viděli věci nepozemské, bestii trojhlavou, jak rozpíná křídla nad zemí, a jiné nemožnosti bezbožné.

Ajvaj to byl večer a den druhý hlava mě třeštěla jak úl v plném létě a všecky oudy brněly mne, jako bych v noci do Brna došel a zpět zas po svých a ještě za sebou v dvoukoláku ta čertovská bratřiska táhnul. Ajci tyto novoty hlavu mě zamotaly, a tak se zas těším, až si na tancovačce skočím dupáka s Nanynkou Nováků a dechovka mi zahraje „Ta naše písnička česká.“

Info

Festival Alternativa:
Kammerflimmer Kollektief (de) + Bagdasarov/Pollack/Schweighart/Vatagin
11. 11. 2015 Libeňská synagoga, Praha

foto © Jan Škop

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Efterklang v euforii. Archa též.

Veronika Mrázková 18.02.2020

Tak čistou a elektrizující radost není možné zažít často, byť se vám vystoupení líbí sebevíc... Stalo se v Divadle Archa.

Magické harmonie (Hackedepicciotto)

Jakub Koumar 17.02.2020

Uspořádat dobrý koncert je tak trochu alchymie, při níž se vždy musíte na něco spolehnout. Na co se spolehnul tenhle večer v Kaštanu?

Pomalý rozjezd, silný závěr – The Legendary Pink Dots

Vojtěch Podjukl 16.02.2020

V úvodu setu kazil dojem příliš hlasitý beat, basů mohlo být taky méně. Rozpačitě působily i prostoje mezi písněmi. Co bylo pak?

Žánrový cross mejdan s Indies Scope

Adéla Poláková 16.02.2020

Očekávaně dobře obstojí i DVA, které lze taky vidět po delší odmlce. Jejich světový hravý pop dokreslují animace Markéty Lisé... Oslava v Sonu byla opulentní.

Kytarovky vládnou všem aneb New Czech Indie Night

Maria Pyatkina 16.02.2020

„Grime vládne všem,“ tvrdíme v aktuálním Full Moonu, což možná platí pro Velkou Británii, ale v Česku vládnou kytarovky.

Všichni jednou umřeme (Hrubá hudba)

Adéla Poláková 13.02.2020

Beznadějně vyprodaný Kabinet Múz se pomalu plní. Zastoupeny jsou všechny věkové kategorie a ti starší si suverénně berou židle do předních řad.

Bizarní burleska (Lindemann)

Jiří Vladimír Matýsek 12.02.2020

Do Prahy přijel frontman Rammstein Till Lindemann se svým úchylným cirkusem. Bylo to málo, nebo dost?

Na kolech blackmetalových kolotočářů (Abbath)

Kremace 10.02.2020

Abbath pokračuje v odvykačce a šíří povědomí o poslední desce Outstrider a šestnáctá zastávka na evropské tour byla bez známek vysílení.

Nejen pro krajany - Altın Gün

Akana 09.02.2020

Nizozemsko-turecký sextet Altın Gün zaplnil Akropoli takříkajíc až po bidýlko především zásluhou místní turecké komunity.

Když rozbijete Teepee u oceánu

Sabina Coufalová 06.02.2020

Teepee přeskočili škatulku dream popu či romantického indie, kdy stavěli především na něžném vokálu, dvou kytarách a pár efektech.