Finalistka 1band2play Ilæy neboli Ilay Bal Arslan není žádným nováčkem. Hudebnice původem z Turecka se chystá na finále soutěže 1band2play i debutové EP.
Finalistka soutěže 1band2play Ilæy neboli Ilay Bal Arslan není v oboru žádná začátečnice. Hudebnice původem z Turecka chystá debutové EP, které bude zahrnovat písně vyprávějící o její osobní proměně, a to v angličtině i turečtině. První singl Kızıl Çimen vyjde na sklonku května a přináší různé lidové prvky z Evropy i z Anatolie, podávané velmi současně. Název písně znamená Purpurové louky a nese v sobě poselství o tom, že vlastně nikam nepatříme. Ilæy nám odpověděla na několik otázek ohledně svého osobního života i vlastní tvorby.
Co tě inspirovalo k hudebnímu stylu, který hraješ?
Nejsem schopná psát šťastné a radostné písně, takže asi moje temná stránka. Ale jinak se pokládám za velice veselého člověka. Nechci, aby byla moje hudba přiřazována k určitému místu, stejně jako já. Hudba, kterou dělám, je směsí mých tureckých kořenů společně a zkušeností, které jsem získala během let strávených v Evropě.
Čím se bavíš/živíš vedle hudby?
Kromě hudby se věnuji dabingu pro turecké verze filmů a TV seriálů od Disneyho, Dream Works, Hasbro a Netflix (Ice Age: Collusion Course, Trolls, Crazy Ex-Girlfriend, My Little Pony). Mojí další vášní je herectví a muzikály z Broadwaye, pravděpodobně kvůli těm šťastným písním, které sice sama nepíši, ale užívám si je. Taky mám ráda science fiction a fantasy, a to jak ve formě knih, tak na obrazovce. S radostí se prohlašuji za nerda. V neposlední řadě se ve volném čase snažím naučit česky. A málem bych zapomněla na svou rozkošnou kočku, která vyžaduje hodně mazlení.
Co je nejhoršího na hraní bez kapely?
Hraní bez kapely mi dává neskutečnou svobodu v kreativitě, jak na pódiu, tak v plánování. Nejhorší na tom je, že jsem pak sama úplně na všechno. Občas mi chybí sdílet s dalšími muzikanty pódium nebo slavit po koncertě.
Co bezpečně rozhodí tvoji pozornost?
Když už se mi podaří soustředit se, je velice těžké mě z toho vytrhnout. Nicméně dostat se do tohoto stavu je poměrně složité. Veškerou pozornost upínám k práci zejména tehdy, když potřebuji uniknout od problémů a úzkostí. Práce na hudbě je můj útěk od reality.
Bez jakého jídla a pití by se neměla obejít žádná koncertní backstage?
Hlavně žádné jídlo! Nerada jím před koncertem. Ale nikdy neodmítnu skleničku dobré whisky na uklidnění před začátkem koncertu.
Za co utrácíš peníze/čas, co se týče hudby?
Minulý rok jsem nejvíce peněz a času utratila za software, pluginy pro digitální syntezátory, midi zařízení a vokální efektové procesory. A taky jsem strávila hodně času tréninkem a zlepšováním sebe sama.
Jak bys charakterizovala současný svět ve třech větách?
„Nikdo tu nemá žádný úděl, nikdo nikam nepatří. Všichni zemřeme. Pojďte se dívat na televizi.“ (Rick & Morty)
S Terezou jsme si povídaly nejen o její debutové desce Místa/Krajiny, ale i o tom proč se jedná o dílo tak osobní, proč mělo vzniknout a jak je důležitá její spolupráce s producentem Martinem Evženem Kyšperským. Tématem bylo i putování po krajinách vlastní duše, odchod z divadelního prostředí a hledání nových perspektiv.
„Žádný jiný festival tolik nerozžije celé město, jako právě Regiony. Na každém kroku se něco děje, v programu si vybere opravdu každý a je to prostě osmidenní divadelní párty po celém Hradci.“
S muzikanty Hugem Weisnerem a Jakubem Maťkem z Gufrau si povídáme o jejich průlomovém albu Boyband a hitu Navždycky blázen, který jim přinesl čtyři miliony poslechů a výhru Ceny Anděl.
„Niekedy sa cítim ako starec, akoby som sa za každú cenu snažil držať minulosti. Vyzerá to skutočne tak, že attention span sa čoraz skracuje a umelci akoby prestali chcieť robiť konceptuálne veci," hovorí Genesis Owusu v rozhovore pred gigom na Rock for People.
Pri príležitosti tretieho albumu Yard Act sa rozprávam s frontmanom Jamesom Smithom, ktorý sa ku mne prihovára z pohodlia svojho londýnskeho gauča. O novom albume, kapitalizme, umení – od Marka Fishera po Eltona Johna.
Mladá švédská kapela Sylvie’s Head střídá industriální dub rock, breakbeaty a psychedelický funk, a přitom zůstává naprosto svá. Kreativita a odmítání zařazení do žánru jsou pro ni klíčové.