Články / Recenze

Vzpomínání pouze s úsměvem (Keb' Mo')

Vzpomínání pouze s úsměvem (Keb' Mo')

Jiří Vladimír Matýsek | Články / Recenze | 04.07.2019

Pět let po poslední sólovce vyplnil držitel Grammy Keb' Mo' spoluprací s kolegou Taj Mahalem, nyní se vrací s novou deskou. A je jisté, že se o ní zase bude, alespoň v žánrových kruzích, mluvit. Novinka je snadno plynoucí kolekcí jedenácti skladeb, jejichž náladu v mnohém předjímá přebal s rozesmátým zpěvákem/kytaristou, kterého obklopují jednoduché, až dětské malůvky všeho možného – od kytar přes americké vlajky až po popcorn. Všechno tak či onak odkazuje k americké popkultuře, jejíž je blues nepochybnou součástí. Podobně radostné je i album Oklahoma. A to navzdory tomu, že třeba titulní skladbu inspirovalo tornádo, které americký stát před několika lety zdevastovalo.

Keb' Mo' hraje svoje blues lehce, provzdušněně, nezatěžuje jej hutným, tvrdým spodkem. Sound alba si ledacos bere ze zvuku, který je typický pro Claptona či JJ Calea – stojí na výrazné rytmické kytaře a rovném beatu (I Remember You či I Should‘ve) a propojuje jej s gospelem i typicky bluesovou slide kytarou, akusticky pojatým blues i folkovým písničkářstvím (posmutnělá The Way I). Moderní blues má spoustu podob, z původních zpěvů afrických otroků vyrazilo mnoha směry a pevně vrostlo do rocku a dalších žánrů. A Mo' je v tomto hladkém spojování mistr. Oklahoma nezní jednolitě, zvuk se – byť jeho fundamenty zůstávají – proměňuje skladbu od skladby, nápadů je stále dost. Jen jedenkrát Mo‘přestřelil. Závěrečná Beautiful Music, duet s Robbie Brooks More, je už poněkud otravná, skladkobolná. Ještě že je poslední...

Jakkoliv byla kolaborace s Mahalem zajímavým spojením dvojice výrazných osobností, Keb' Mo' je nejsilnější v podobě, která je předložena na aktuální nahrávce. Hudba je to nanejvýš hravá, má v sobě nostalgii po starých časech, auru vzpomínání. Hudebně se zde ale hledí kupředu a vzpomíná se pouze s úsměvem – a to i na věci, které vlastně veselé nejsou.

Info

Keb' Mo' – Oklahoma (Concord Records, 2019)
web interpreta

živě:
Keb' Mo' (us) + Ripoff Raskolnikov (at)
16. 7. 2019 20:00
Divadlo Archa, Praha
fb událost

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Prechod do serióznej roviny (Rich Brian)

redakce 12.10.2019

Z Rich Briana sa stala virálna senzácia, ale z jeho novšej tvorby a rozhovorov je zjavné, že ambície má iné.

Ahhhh, ten surf rock! (Songs from the Utopia)

redakce 11.10.2019

Na novince pojmenované extatickým (či snad bolestivým?) výkřikem Ahhhh! se vydali na západ a pomyslně zakotvili někde na Západním pobřeží.

Smutně a zároveň s největší vášní k životu (Mueran Humanos)

redakce 05.10.2019

Ačkoli zpívají takřka výhradně španělsky, rafinovaná atmosféra odstavuje znalost jazyka na vedlejší kolej.

Neurvalý punk s koulí u nohy (Victims)

redakce 28.09.2019

Victims zde sice stále sázejí na ověřené postupy žánru a přímočarost, kterou koriguje agresivní d-beat materiálu, jasně vévodí, překvapuje však produkce.

Neobyčejná pokora Dirtmusic

redakce 27.09.2019

Odvaha a elegance, s jakou se Dirtmusic dokázali vzdát obvyklých schémat, je záviděníhodná... Recenze poslední desky Dirtmusic před jejich pražských koncertem.

Emotivní žalořevy Esazlesa

redakce 18.09.2019

Azyl v jeskyni skončil. Na malé formáty už není čas. Dává to smysl?

Když prach z cesty skřípe v zubech... (Gravelroad)

redakce 17.09.2019

Crooked Nation už při pohledu na přebal postrádá psychedelickou barevnost předchozích desek, zdobí ji černobílý obraz kostlivce v obleku.

Příliš dlouhá cesta k příliš prchavé nostalgii (Deafheaven)

redakce 16.09.2019

Ordinary Corrupt Human Love je stejnou měrou tvůrčí svoboda jako okázalá vypočítavost.

Cesta do hlubin dánské duše (Søren Bebe)

redakce 13.09.2019

Bebeho skladby na albu Echoes nejsou pouhou ozvěnou, ale vlastním hlasem, který Bebeho řadí k nejslibnějším talentům nejen skandinávské hudební scény.

Nelítostná dekompozice klubového elektra (Blanck Mass)

redakce 12.09.2019

Krutá atmosféra nelítostně tepající do posluchačových spánků je jasným testamentem doby. Reflexe environmentálního žalu, deprese, dekontrukce a kompozice naděje?