██ ██████ ████ ████████ ████

Můžeme kapelu, která nehraje striktně na 160 BPM, označit za black metal? Co to vlastně ten black metal je? Doopravdy všechny naše problémy zavinili komunisti? A není to všem u prdele?

Většina kapel tohohle ranku má pro mě stejnou funkci jako house a garage, v extrémních případech reggae. Pouštím si je z kompilací jako kulisu nebo se na ně před spaním zhulím, nevěnuju jim velkou pozornost, jména si nepamatuju. Nikdy jsem neposlouchal nalíčené norské lesníky a neplánuju s tím začínat.

Pak se najde pár nejlepších, které si oblíbím, v tomhle případě Liturgy, Wolves in the Throne Room a především Frantíka Alcesta, ke kterému má demo asi nejblíž. ████ patří do této skupiny, protože se držím zásady, že když nemám co hezkého říct, radši držím hubu.

Nápadů i motivů tady najdeme hodně, kytary se smyčkují, bicí přechází z klasické sbíječky do jednodušších a chytlavějších rytmů. Místy se cítíme jako ve westernu z Tokya 22. století, jindy jsme vrženi do solidní depky. Pokud mi něco chybí, je to větší práce s gradací. Deska (demo, EP) jede od začátku do konce bez znatelného zpomalení – zabroušení do dronu složeného z čistých hlukových stěn v rytmu srdce pomalu umírajícího veterána z druhé světové by tady paradoxně mohlo znít svěže. Při celkové délce nahrávky to ale není nic, co by se nedalo tolerovat, a předpokládám, že při práci s delší stopáží rozloží materiál lépe.

Zvukově je všechno na úrovni ohlodané kosti – hlavní roli má jednoduchý delay na kytaře, bicí s minimálním dozvukem a umrtvené v mixu zní příjemně lo-fi, občas smyčky, možná samply – upřímně si nejsem jistý, kdy se jedná ještě o kytaru a kdy o loop, práce s atmosférou je ale na jedničku a působí dostatečně nenuceně na to, aby nikoho nesrala ani jednoduchostí, ani přeprodukovaností. Jestli to byl úmysl, nevím, tenhle přístup se mi ale zamlouvá.

Kapela se vyvarovala nejčastějšího problému rychlé a hlasité hudby, a sice že nikdy neztrácí strukturu. Ať už je to stěží postřehnutelná plocha nebo screamo vokál, všechno má svoje místo. Je otázkou, jestli v žánru, který bývá až klišovitě technicky složitý a často překomponovaný, můžeme mluvit o minimalismu nebo chytlavosti, ale jestli jo, tahle nahrávka má notnou dávku obojího, což vede i k ne úplně obvyklé zapamatovatelnosti tracků.

████ vydali dobrý debut, na kterém zvládli všechny žánrové konvence a v případě potřeby si je ohnuli k obrazu svému. Časem snad jejich vlastní vklad převáží zaběhnuté postupy. Doufejme, že je nepostihne syndrom podobných kapel, které párkrát objedou Evropu, natočí pár dobrých desek v rámci scény, ale nikdy se nedostanou za její hranice. Přišli bychom o kvalitní export.