Co to znamená, když se řekne „alternativní punk“? (Worldhood)

Při úvahách o „alternativním punku“ začněme matematikou a veďme iluzorní průsečík kapelama, z nichž trojice Worldhood vzešla: Thalidomide, Hissing Fauna, Goro, V.A.P., 4 Word Letter nebo P.S. Ano, teď už nám je to všechno jasnější, ale přesto. Mají za sebou EP you NEVER get a second chance to MAKE the first impression (2011) a you ALWAYS get a second chance to RUIN the first impression (2012) a vydali bezejmenný sedmipalec (2012), o kterém se od přednáškové plotny říká „nejvyzrálejší materiál“. Což zní přibližně stejně dobře jako „alternativní punk“.

Punkové základy tu samozřejmě jsou a nemluvím jen o hudbě, Worldhood jsou agilní v pořádání DIY akcí, podporují Good Night White Pride, osvojili si rovněž volný přístup k vlastním nahrávkám a taky osobitou distribuci (snad inspirováni Bourkovým Sportem a dalšími). Nejen volné downloady od samého začátku, ale taky využití tzv. mrtvých schránek (dead drop usb) nebo MC kazety (staré kazety s novým obalem, na jedné straně obě EP, druhá strana nepřehraná, každý kus originál).

První dvě nahrávky z roku 2011 jsou tvrdší, mají důraznější zvuk, více se opírají o singalong, vůbec ne zaměnitelné, spíš slibné a slibující. Aktuální pětice songů je jako láhev, která letěla vzduchem a konečně se rozbila, tisíce kousků letí vzduchem, přičemž nejde o chlast, ale o barevnou skládačku. Výhoda toho, když umíte skládat chytlavé songy ve středním tempu, je to, že každá rychlejší věc má dvojnásobný účinek a naopak pomalejší zas působí nenásilně. V zásadě je to punk rock nasáknutý alternativním rockem ve smyslu rafinovanějších nástrojových partů i odlehčené nálady a vůbec celkové oproštěnosti od klišé a jalového očekávání refrénu, i když to jsou klasické písničky. Je tu podprahová melancholie Leatherface, jsou tu barvy hostujících muzikantů (Burning Steps, Prague Conspiracy), vznětlivé kytarové riffy, vděčné přechody, vícehlasy i zajímavý vokál.

Ale to, co je výrazně odlišuje od punkrockových kolovrátků (tím spíš tuzemského ražení), to jsou texty. „What do you expect from a song?/ apart from hooks, rhymes and rythm?/ should it be just fun all along?/ or do you expect a voice of reason/ to present on the PA/ some package-deal philosophy?“ V kontrastu s hitovou lehkostí, s jakou se odehrává song Just Songs, to působí stejně přirozeně, jako když si pouliční hejsek obuje skejt. Čímž nechci říct, že je tu málo bolesti, Pan Amplifier je více hardcore, a to včetně textu a jeho ladného frázování: „It is funny how you never expect/ being a friend is the most you can get/ you cross the line you lose even that/ by being in lust with you I keep on losing you.“ Už jste slyšeli o škatulce „nerd-punk“? Co takhle geek-house? Nebo freak-core? Jasně, je to legrace, ale ne tak hlasitá. „They say the time will heal the pain the booze can't kill/ amplify!“