Coliseum a otěže noise rocku

Kdo by čekal, že pod Deathwish Inc. Coliseum přitvrdí, ten by čekal marně. Od stejnojmenného debutu z roku 2004 se skupina pod vedením Ryana Pattersona desku po desce vzdaluje punkovým kořenům a do svého zvuku stále více přimíchává prvky post-punku a goth rocku. Předloni si Ryan pozval k produkci nahrávky Sister Faith svého dlouholetého kamaráda J. Robbinse a výsledkem byl konzistentní materiál, na kterém se sice pořád víc pařilo, než milovalo, ale v náznacích bylo slyšet, v jakém světle se kapela vidí.

Anxiety’s Kiss je opět pod taktovkou J. Robbinse, který tentokrát z kentucké trojice dostal přesně to, čemu stavěl můstek u songu Love Under Will na Sister Faith. Deska začíná perkusivní baskytarou ve We Are the Water a s Pattersonovou kytarou připravuje osmdesátkový sound, který spolu s ostrými a údernými bicími uštědří ránu všem, kdo měli Coliseum spojené s metalem. Následující Course Correction dává vzpomenout na crustové momenty, a i když má baskytara stále hlavní slovo, zběsilejší tempo a Ryanův hluboký řvounský vokál dává naději těm, kteří u pilotního singlu nevěřícně vyhazovali ruce do vzduchu. S posluchačovými city si Coliseum zahrávají často. I když chtějí vést album v post-punkovějším duchu, Anxiety's Kiss hledá pevnou půdu pod nohama a není si ještě stoprocentně jisté. Drums & Amplifiers a hlavně Comedown jsou jamy, při kterých se dá tančit a které dávají najevo, že i v tom nejromantičtějším, nejčernějším srdci je kus punku.

Zlomovým bodem je Dark Light of Seduction, píseň o stinné stránce lásky a chtíče testuje vyzrálost posluchačů. Větší důraz na melodii a pomalejší, Ryanovým sametovým vokálem dobarvené pasáže jsou novou tváří Coliseum. Takhle bude s největší pravděpodobností znít jejich budoucnost. Sharp Fangs, Pale Flesh a Sunlight in a Snowstorm? Když goth rock přebral otěže noise rocku.