Curtis Harding jako genový řetězec Detroitu

Fuzzland, část programu festivalu Le Guess Who?, věnovaná divokým zkresleným kytarám a garážovému roku, měla svůj vrchol v sobotu - Benjamin Booker, Curtis Harding a King Tuff pěkně v řadě za sebou. Zájem ovšem daleko přesahoval možnosti klubu EKKO. Sobotní večer sice patřil hlavně Swans v hlavním sále, ale Fuzzland hlásil taky totálně vyprodáno. Druhý den mi lidi z vedení festivalu říkali, že jednoduše neodhadli zájem, album Soul Power Curtise Hardinga vyšlo v Holandsku pouhé dva týdny před festivalem a okamžitě se stalo hitem. A zdaleka nejen tam.

Curtis Harding si pro svoje debutové album nemohl vybrat lepší název. Soul music patrně z módy nikdy nevyjde a její sílu znovu (pokolikáté už?) potvrzuje debut Curtise Hardinga, ale třeba i zmíněného Benjamina Bookera. Harding nijak nekopíruje slavné idoly, k žánrovým schématům přistupuje s osvěžující lehkostí a zdravou arogancí. Soul Power je barevná a hravá sbírka, ryčné soulové balady doplňují vypjatá bluesová sóla nebo divoké funky jako ze sedmdesátých let. Bravurní vyhrávku na akustickou kytaru snadno vystřídá těžký hardrockový spodek, aby následující song směřoval rovnou k drze lascivnímu rock’n’rollovému zvuku, kterým stále udivuje Dan Sartain. Chcete country, r’n’b nebo disco? Směle do kola!

Právě s Danem Sartainem má Curtis Harding hodně společného, podobně jako on se obrací hluboko do minulosti americké hudby a s nečekanou lehkostí ji přetváří k současnému obrazu. V záloze má rodové dispozice od matky, která zpívala gospely v evangelickém sboru, v muzikantském životopisu zas punkové spolky, angažmá ve sboru CeeLo Greena (Gnarls Barkley) nebo společnou kapelu Night Sun s Colem Alexanderem (The Black Lips). Detroitské kořeny se rovněž nezapřou, efekt Tamla Motown je pevně vepsán v genovém řetězci, stejně jako hrubozrnné blues Teda Nugenta a přímočarost The Stooges. Soul Power je sbírkou dvanácti hitů, které jsou nejsilnější pohromadě. Snadno lze najít výrazné skladby – Keep on Shining, Heaven's On the Other Side, I Don't Wanna Go Home nebo I Need a Friend, ale v podstatě bychom mohli vyjmenovat celý tucet.

Fanoušci The Black Keys by tohle album určitě neměli minout, Curtis Harding nedávno absolvoval americké turné s Jackem Whitem, žádné náhody. Stometrová fronta před klubem EKKO v Utrechtu hovořila jednoznačně, za téměř patnáct minut jsme se posunuli asi o metr a půl, nemělo to žádný smysl. Zpoza oken duněl ostrý rockový sound, pár lidí si zpívalo i ve frontě, tohle byla zatracená škoda. Debut Curtise Hardinga vyšel letos v květnu na pověstné značce Burger Records, její agenti mají pověstný nos. Ale možná ani oni netušili, jak strmý bude vzestup před pár měsíci ještě téměř neznámého mladíka. Spravedlnost existuje.