Dálková světla Kill The Dandies!

Jsou kapely, kterým vstřikuje do žil povzbuzující dávky mladická žhavost (revolta, sex, nasranost) nebo sounáležitost s časově ohraničenou skupinou (školy, party, koleje), jsou kapely držící a padající se solitérním talentem či talenty, kapely ceněné pro vytrvalost a orientaci, kapely živené na přístrojích a kapely znatelně trvalejší, zrající, s ušlechtilou plísní na povrchu. A pak jsou kapely skrze čas a prostor, kapely výsostně kmenové, které si užívají zasloužené pozornosti mimo zorný úhel nezasvěcených mas.

Proč je právě teď ten pravý čas na střet s Kill The Dandies!? Cosi je ve vzduchu. Cosi je pod povrchem. Snad okamžik dosažení bodu, kdy fanoušci volně přechází v elitní kreativní tým dotvářející současnou podobu kapely. Snad očekávání třetího alba. To debutové bylo syrově ostré - koření jednotlivých songů chvílemi pálilo intenzivněji než jizva v dlani po sekeře. Garáž, western, špetka napětí a palba od boku. Druhé rafinovaněji a svůdněji stahovalo kamsi pod podlahu, do zářících svící, rudých kaluží, dobře padnoucích sak a elektrických šoků. Elegantly horror story. Následovalo bezejmenné EP z vlastních věcí, coveru a remixů. A pak už dálková světla z vln, I Saw Blue Seas.

Tohle EP tepe. S chodem vašich srdcí, tedy pokud ve vás zůstaly střepy z motown luceren, ocelových country/westernových koňů, úlomky anarchy žiletek, lesk pomády jeho rock&rollového veličenstva a hroty neonových glitter střelců. V opačném případě se připravte na silnou arytmii. EP je rychlé, stručné, úderné. Svůdný polibek ovíněné mods girl. Intenzivní, nečekaně probuzený a stejně nečekaně utnutý. Povědomý, hřejivě valivý sound, mnohem víc v šedesátkách než kdy dřív. Kytary jako reinkarnovaný hlas Buddyho Hollyho kopulující se žhavou lampou a ostřím loveckého nože. Nástrojové partie jsou zřetelné a řídké, kosterní zbytky lesknoucí se na slunci, Hank J. Mancini a Richard Fischer se svými pádly. Stále fenomenálnější, krystalicky čitelné bicí, ty hluboké údery, ta nenápadná gradace. Vratislav Placheta se vrývá, roste. Basa, rytmicky robotický bratr Michal Hořejší, přesný, strohý a plnokrevný. Klávesy ctí vytí vlků i údery vln. A nade vším hlasy a zvolání. Zatímco Sonjin hlas opíjí, Hankovo hluboké zaříkávání udržuje ve střehu. Kryjte si záda. Tentokrát žádné velké rány do zátylku, zato více kořenů z šedesátkové psychedelie, větší porce návykových melodií, jízd na lesklé hadí kůži - soundem až kdesi mezi nejlepšími okamžiky acid bluesového rouhačství The Doors a soundtrackem k pokřivené mysteriózní detektivce plné sarkasmu. Ne, toto není konec, můj drahý příteli…

Samostatnou částí EP je krátký, animovaný film o vzniku Kill The Dandies! Za tímhle zábavným snímkem stojí Jindřich Janíček - fanoušek časem přetransformovaný v příležitostného kapelního autora plakátů a grafik. Připravte se na seznámení s členy kapely a těmi nejdůležitějšími lidmi okolo, na jejich první společné krůčky a běžně nepostřehnutelné skutečnosti. Fikce nádavkem.