Dánská slova s hutnou atmosférou - The Minds of 99

Když v roce 1933 psal dánský žurnalista Tom Kristensen nekrolog národnímu hrdinovi Knudu Rasmussenovi, nemohl tušit, že svým textem nastartuje kariéru jedné z nejvýznamnějších dánských kapel současnosti. Det Er Knud Som Er Død si v roce 2012 vzal do pera frontman Niels Brandt a na postpunkovou scénu vstoupili The Minds of 99. Vyhráli v talentové soutěži KarriereKanonen 2013, následovalo eponymní album v květnu 2014, letní koncert na nejmenší stage Roskilde Festivalu a rok zakončili ziskem několika ocenění a nominací na nováčka či píseň roku. A když se letos zdálo, že hype začíná pohasínat, přišel jejich návrat na Roskilde. Tentokrát již na hlavním pódiu a vedle jmen jako Paul McCartney či Florence + The Machine se šestice hudebníků z Kodaně postarala o nejlepší otevírací koncert, který Roskilde vidělo za poslední roky. A 16. října vydali pod labelem No3 druhou desku.

Liber navazuje tam, kde The Minds of 99 skončilo, ale je znát, že se kapela stále posouvá. Nové album má vyspělejší texty a hned jeho první tóny mají temnější atmosféru než loňská prvotina, ačkoliv pro ně typický, upbeatový nádech z osmdesátých let si pořád drží své místo (Ma Cherie Bon Bon, Liber).„Hvem er vi?“ („Kdo jsme?“) ptá se Brandt v refrénu úvodní skladby Mit Dem. A jakmile se rozezní kytary, je jasné, že si dánští postpunkeři hrají na pískovišti synth rocku. Což nezní vůbec špatně a v další písni se tak s radostí vydáte se svou milou protančit celou noc v kodaňské čtvrti Vesterbro na vlně Ma Cherie Bon Bon.

A jestli se vám nepozdává tančit na hudbu skupiny balancující na hranici netanečních žánrů, počkejte, až si budete pískat do rytmu titulní Liber. Ta svým zvukem připomíná loňské Et Barn Af Min Tid a Fuglebur. Podobný nádech mají i Familie, kombinující veselý nádech s punkovými kořeny, a Hjerter Følger Med, jejíž příjemný kytarový riff a karibské perkuse dají vzpomenout na Pet Shop Boys nebo New Order.

Zbytek alba hraje na ponurejší a více atmosférickou notu. Motivační Stjerner På Himlen textově reflektuje Brandtův přístup k tvorbě, Ud Af Min Krop album na čtyři minuty příjemně melancholicky zpomalí, jen aby se pak vše vrátilo do roviny nastolené v úvodu (En Fremmed). A když si po čtyřiceti minutách poslechu uvědomíte, že i slabší články nahrávky (táhlá a elektronicky silná skladba Drømmer Om Livet a závěrečná Someone Made You) z ní činí kompaktní celek, nezbude vám nic jiného, než si desítku písní pustit ještě jednou.