Deerhunter se vrací zpátky do garáže

Americká indierocková parta kolem skladatele, kytaristy a zpěváka Bradforda Coxe stihla za dobu své existence prozkoumat nejrůznější zákoutí žánru. Debut s příznačným názvem Turn It Up Faggot byl nekompromisním noisovým albem plným přebuzených aparátů a vazbících kytar odsouvajících zpěv někam do pozadí, a taky zemitá garáž, ambientní punk, vydatná masáž pro ušní bubínky. Následovala série zvukově výrazně civilnějších desek ovlivněných shoegazem. I když neupustili od zvukových experimentů, byl znát posun k písňovější tvorbě, který vyvrcholil pop-psychedelickou deskou Halcyon Digest z roku 2010.

Album Monomania, v pořadí šesté studiové LP, vydané letos u legendárního indie labelu 4AD, v tomto trendu nepokračuje. Zvukově se vrací zpátky do garáže, ale přitom si zachovává písničkovost z alb bezprostředně předcházejících. Spojuje v sobě to nejlepší ze všech období, kterými kapela prošla, aby dala dohromady silnou desku s několika hitovými songy, a přitom zůstala dost neurvalá, špinavá a drzá. Kombinace občas jen ledabyle naladěných kytar a zkresleného zpěvu vytváří kakofonii, ze které se čas od času vynoří chytlavá melodie (Neon Junkyard, Monomania). A občas poodkryje i druhou, něžnější a intimnější rovinu (The Missing, Nitebike). Při poslechu se vybavují jak garážové kapely z počátku minulé dekády typu The Vines nebo The Strokes (pár tracků zní jako z Is This It nahraném v drogovém opojení), tak klasikové rock’n’rollu let šedesátých.

Titulní píseň je energický diktát plný vitality a zdravé naštvanosti. Její stoupající dynamika vrcholí smrští vrstvených kytar přehlušujících mantrické opakování slova Monomania, což je označení pro psychickou poruchu, které v písni zazní celkem dvaasedmdesátkrát. Její televizní premiéra u Jimmyho Fallona byla ukázkovým punkovým představením. Pódium ovládl zjev Bradforda Coxe, převlečeného za personu nazvanou Connie Lungpin s parukou zakrývající obličej, v rozepnuté dámské blůze a s fingovaně pořezanými prsty. V gradujícím finále porazil stojan s mikrofonem a následován kamerou pomalu zmizel v útrobách budovy.

Celé vystoupení a vlastně i celou desku shrnul později otázkou: „Je mi jedno, jestli to bylo skvělý. Bylo to punkový?“ Ano. Bylo to punkový. A je to skvělý.