Definitivní vrchol post-Sonic Youth období

Ironie je rozverná a věčná, pojmenovat album The Eternal se Sonic Youth hrubě nevyplatilo, do dvou let byl konec s manželstvím i kapelou. Umělecky založené páry to mají těžké, obzvláště ty úspěšné, společný majetek se katalogizuje dlouhá léta. Jaké číslo dostanou hutné riffy, kdo si odnese propletence flajoletů? Chcete sepsat atmosféru? The Best Day je definitivně vrchol post-Sonic Youth období, tvůrce stojí proti originálu. Občanská válka.

Johna Fogertyho z Creedence Clearwater Revival jednou žaloval bývalý label za to, že vykradl sám sebe, podobnost s jednou starší písničkou prý nebyla čistě náhodná. Fogerty svou kauzu vyhrál, jistě i díky tomu naštěstí zůstalo jen u této ojedinělé demence, soudit někoho za originalitu a trademark je mírně řečeno nešťastné. Úvodní tóny Speak to the Wild přinesou neochvějnou jistotu, tohle prostě jsou Sonic Youth. Demolished Thoughts bylo zvukově úplně jinde, Chelsea Light Moving v podstatě také, jenom jinak, na třetím počinu od rozpadu kapely Thurston Moore konečně ukazuje, kdo je tady šéf. King has come, to join the band. Nový den? Nejlepší!

Poslední, co chceme rozebírat, jsou kytarové postupy, Speak to the Wild mluví úplně jasně. Charakteristicky posmutnělá nálada, pozvolné tempo v cyklech buduje pečlivě propracovanou atmosféru, jednoznačný odkaz k milovaným Crazy Horse; tohle je Thurston Moore v té nejlepší formě, na tom, koho má po svém boku, při vší úctě tolik nezáleží. Rozjitřenou duši pamětníka definitivně dorazí následující Forevermore, která by klidně mohla být ozdobou Washing Machine nebo Experimental Jet Set, natolik je to zřejmé. Skylla a Charybda čekají s trpělivě budovanou vášní, dva mnohaminutové monumenty na úvod drží všechny smysly v pohotovosti. Dostat se skrz je složité, snaha o objektivitu marná, ale je to vůbec nutné?

Thurston má naštěstí rozumu víc, vyražený dech uklidní zbytek alba, který je příjemně barevný a pestrý. Na Demolished Thoughts navazují Tape nebo Vocabularies v hlavní roli s akustickou kytarou, singlová Detonation je šleha bičem la Chelsea Light Moving a neodolatelně optimistická titulní skladba patří k nezapomenutelným. Každý tón tu jásá, každý úder do strun znamená další erupci radosti. Londýn naučil newyorského patriota swingovat, takhle přímočaře to Thurston Moore asi nikdy neřekl. Nový život, nová kapela, nový den. Starého psa novým kouskům nenaučíš, ale pořád se dokáže zabavit.

Vrchol? Snad nádherná instrumentálka Grace Lake, opět jedna z těch, které by Sonic Youth určitě neudělali ostudu, ukazuje se, jak je důležité mít v kapele dalšího kytaristu Jasona Sedwardse, výtečná je i závěrečná Germs Burn věnovaná dávnému hrdinovi, zpěváku kalifornské punkové legendy Germs, Darby Crashovi. Vůbec je pozoruhodné, nakolik se Thurston Moore obrací na novém albu do minulosti, pohled je to zjevně uspokojivý. Nádherná fotografie budoucí paní Mooreové na obalu to celé uvozuje. Den je krásný.