Deftones, zachránci mrtvého žánru?

Od poslední, sedmé studiovky nazvané Koi No Yokan, se toho stalo hodně. Deftones v roce 2013 definitivně pochovali basáka Chi Changa, který byl po automobilové nehodě před osmi lety v katatonickém stavu. Chino Moreno si prošel rozvodem i závislostí na drogách. K tomu tři členové kapely těsně unikli smrti během teroristického útoku z loňského listopadu v pařížském Le Bataclan. Gore znamená realistické, krvavé vyobrazení skutečnosti, v tomto případě je pojmenování více než na místě, protože se posluchač nachází na pomezí spánku a děsivého probuzení do světa před zrcadlem, který je růžově rudý. Jako plameňáci.

Zvuk celého alba je fantastický. Mysteriózní, romantický, místy agresivní (především úvodní trio Prayers/Triangles, Acid Hologram, Doomed User), zároveň však stoicky klidný. O produkci alba se tentokrát postaral veterán Matt Hyde, který vystřídal osvědčeného Nicka Raskulinecze a přináší Deftones novou mízu. Každý song je dostatečně zajímavý svými tóny, kdy má v sobě každý nástroj jistou výjimečnost, ale všechny se dokonalým způsobem harmonicky slévají. (L)MIRL má úžasnou tajemnou strukturu. Krásný, téměř vznešený úvod, velmi pomalu a vkusně představuje přicházející disharmonii. Phantom Bride posouvá hranice toho, co kapela doteď udělala. Mlžný opar snu se zvedá a kytara hostujícího Jerryho Cantrella (Alice In Chains) bojuje s Carpenterovou osmistrunkou. Zamrzí fádnější kusy Geometric Headdress nebo Xenon, které malinko škodí desce jako celku a působí spíše jako povedenější b-strany. Hearts/Wires je sázkou na jistotu. Vrstvená textura, kde kytary za přitakávání Cunninghamových bicí probublávají až do zvukového orgasmu, kde naplno propuká soutěživost Morena a Carpentera. Moreno vykresluje snovou atmosféru a Carpenter ji sráží zpět do reality.

Pravdou je, že kytarista Steff Carpenter měl velký problém s nápady, kterými nahrávání Gore začínalo, a nedokázal se ztotožnit s deskou jako takovou a doslova bojoval s nezájmem se na ní podílet. Prohlásil, „nikdy bych neopustil kapelu, se kterou jsem začínal, ale když kapela začne opouštět mě, nemám nad tím kontrolu". Přesto právě tento kontrast je na Gore to nejzajímavější. Lyrické texty o romanci i bolesti mezilidských vztahů plné symboliky v metalovém rif-festu (Rubicon) s ojedinělým Morenovým vokálem, kde se hlas znovu stává dalším nástrojem, ukazuje, že Deftones jsou dnes zachránci téměř mrtvého žánru, klouzajícího na vlnách experimentálního metalu. Stále projevují tvůrčí invenci bez ztráty vlastního charakteru.