Kdo byl nejmladší umělkyní, která se dostala na titulní stránku Full Moonu? Redakční hlasování o nejlepších nahrávkách uplynulého roku, stoupáme pořadím.
Kdo byl nejmladším umělcem/umělkyní na titulní stránce Full Moonu? A kdo natočil desku, kterou by měla hrát nejen všechna tuzemská rádia? A pak je tu ještě limuzína vezoucí kapelu na předávání na Mercury Price... Redakční hlasování o nejlepších nahrávkách uplynulého roku, stoupáme pořadím.
Domácí
4\. Amelie Siba – Gently Double A (vl. náklad) 62 bodů
Pražská písničkářka Amelie Siba je nejmladší umělkyní, která se dostala na titulní stránku Full Moonu. Potenciál, který demonstrovala v naší soutěži 1band2play, zúročila na dlouhohrajícím debutu Dye My Hair (2020), od té doby Siba vydala další nahrávky, posbírala několik Cen Anděl, Apollo a dalších nominací a letos odvážně vykročila od svého převážně klidného rukopisu dál. Její písničky jsou jiné, živelnější, neklidnější, je tu nový zvuk i nový label. A pozitivní ohlasy na tento vývoj nezůstávají pozadu.
Zahraniční
4\. Lankum – False Lankum (Rough Trade) 27 bodů
Deska dublinských Lankum patří k nejzmiňovanějším albům letošního roku zcela oprávněně. Nejen, že dokonale následuje linii ostrovní lidové hudby se vší hloubkou, gotickou přísností i přelétavou romantikou, ale zároveň ji dokáže posunout ke generaci, pro kterou je akustická hudba něčím zcela novým. Limuzína vezoucí kapelu na předávání na Mercury Price už byla jenom pověstnou třešničkou na dortu. Čtveřici samotnou to ostatně spíše pobavilo, než aby se jí slávou rozklepala kolena.
„Lankum, pojmenováni po jedné z nejděsivějších a nejvíce krví potřísněných písní v anglickém lidovém kánonu, jsou si plně vědomi tradic, ze kterých si vypůjčují. Z dvanácti skladeb v této sbírce jsou tři části z jediné improvizace, dva originály a sedm lidových písní, jejichž původ je doložen ve sleevenote s věnováním jejich předchůdců na folkové scéně konce 50. a 60. let. Právě jejich příběhy připomínají, jak nejistá a náhodná je hrstka písní, které nazýváme kánonem.“ (Rob Young, Uncut)
Rád bych řekl, že jsem to neviděl, ale nebyla by to pravda. Když jsme ve středu večer s Ondřejem Štindlem v patiu žižkovského Atria žertovali, že kde jinde poprava než na stadionu, který se jmenuje po Aztécích, ještě jsme netušili, jaká tragédie se ve čtvrti Coyoacán o pár hodin později odehraje. Ale je třeba to brát z té lepší stránky: začíná mundial. V klidu a bez nervů. Plan seguro.
V neistej kultúrno-spoločenskej situácii prichádzame o priestor, ktorý priniesol angažovanú a náročnú kultúru do regiónu, bojujúceho s gentrifikáciou a tiež výrazným pesimizmom.
Anglický idiom „smoke and mirrors“ označuje klamání, zastírání pravdy nebo kouzelnické triky. Akorát na Slovensku se s nějakou sofistikovanou kamufláží dávno nikdo nezdržuje.
Pokud se chystáte na některou z regionálních projekcí a tápete, co si nenechat ujít, máte tu tradiční výběr filmů, které opravdu stojí za pozornost.
Groningenské Plato plné po strop, koncerty v record storech jsou samozřejmě fajn, ale je to disciplína sama pro sebe. A rozezpívávat publikum uvnitř?
Hudba, která se nedá ignorovat, hudba, která mění pravidla hry.