Desky roku 2023 podle Full Moonu: 5. místo

Redakční hlasování o nejlepších nahrávkách uplynulého roku startujeme dvěma emotivními alby. Páté místo na domácí scéně obsadila trojice Sinks se svým novým albem „o vlastním zklamání nebo nenávisti ke konzumnímu systému, který nás pomalu ničí, ale my se můžeme jen dívat“. Mezi zahraničními jmény se prosadili Swans.

Domácí

5\. Sinks – born into this only to get through this (Korobushka Records) 53 bodů

Brněnská noiserocková trojice Sinks na sebe upozornila už prvním EP June (2019), o rok později se zhusta mluvilo a psalo o tom, že v současnosti u nás není lepší koncertní kapela, jejich živelná vystoupení pak trhaly panty od Rotterdamu k Vratislavi. S první, eponymní deskou byli nominováni coby Objev roku v rámci cen Vinyla, nová nahrávka má podobné… ambice? Tohle slovo ve slovníku skupiny nenajdete, řekněme podobné předpoklady.

„Deska není jen o vyslovení a vypsání se z pocitů, ale o procesu nepřetržitého hledání a nenacházení, o tom, co dělat, když nám dojdou síly, o vlastním zklamání nebo nenávisti ke konzumnímu systému, který nás pomalu ničí, ale my se můžeme jen dívat. Viník, sebemrskač, zraněný, bezmocný pozorovatel – v textech se autor pasuje na všechny. Tyhle motivy mohou působit jako klišé, sinks je ale podávají neotřelým způsobem hned z několika pohledů, což nabízí zajímavou syntézu naděje, zoufalství, ale i nekonečného vzteku, kdy neustále vstáváme a bojujeme s tím zničeným i ničivým zároveň.“ (Veronika Tichá, Full Moon)

Zahraniční

5\. Swans – The Beggar (Young God | Mute) 25 bodů

Další poslední album. Michaela Giru už v tomto ohledu asi nikdo nebere příliš vážně, možná ani jeho spoluhráči, a pokud budou Swans přicházet s takto povedenými díly, tak těch pár uštěpačných slov asi nikomu neuškodí. Šestnáctá studiová nahrávka Swans byla celá nahrána v Berlíně, což její tísnivost rozhodně nezapírá, podílel se na ní – vzhledem k dalším deskám skupiny z posledních dvou dekád – poměrně malý kolektiv. Možná i proto je její vyznění tak intenzivní.

„Jak srdce prošpikované životem plným otřesů, reaguje na éru neustálé zkázy? Gira, narozený ve znamení Ryb, tvrdí, že k němu písně přicházely snadno a pomalu se formovaly do podoby alba. Obsah ale vypráví něco jiného: The Beggar představuje Girovu nejvíce sebereflexivní lyriku spojenou s některými z jeho nejpřístupnějších a nejjemnějších skladeb. Sám potvrzuje, že si byl vědom toho, že může jít o jeho poslední písně, což zavání až jejich podceněním. Jsou poznamenány přemítáním o odchodu, bohaté na ujištění nadcházejícího konce. Svým způsobem je to ale jeho vlastní Blackstar: promítl do nich své vyčerpané, pusté bílé srdce. Je to berlínská deska; dílo temných uliček a znovusjednocení.“ (John Wohlmacher, Beat per Minute)