Digitální metafory Schwefelgelb

Berlínskému techno-electronic body music duu Schwefelgelb vyšlo po dvou letech od úspěšné nahrávky Aus Den Faltenn (2018) nové EP s názvem Die Stimme Drängt. Je neonově žluté a bylo vydáno nikoli v Berlíně, ale v New Yorku.

Nahrávka se od té předchozí liší nejenom křiklavým designem dvanáctipalcového vinylu, ale hlavně svým zvukem. Die Stimme Drängt je laděna více do současného elektra, acidu či dokonce grimeu. Tedy alespoň ve srovnání s dunivější Aus Den Falten, ve které je cítit daleko víc příjemně „zlého“ bouchání kladivem EBM či industriálních pasáží. Nová deska je jiná. Stejně přísná, ale jiným způsobem. Hluboký rytmus nahrazuje hojné využití vyšších tónů a ostřejších zvuků. Ty v druhém tracku Auf Die Erde připomínají dokonce něco jako chaotické cvrlikání raných počítačů. U některých pak může snadno ožít vzpomínka na „temnější druhé já Super Maria“ z úplně první, dvanáct let staré desky Alt und neu (2008).

Při poslechu Die Stimme Drängt se může stát, že se necháte vplést do vyostřené zvukové metafory chaosu digitality, při které budou praskat displaye mobilních telefonů. Mantinely jsou udávány pouze bezohledným a precizně pravidelným beatem, a to zejména pokud se vaše tělesná schránka nachází zrovna někde v klubu. Schwefelgelb jsou známí pro svá stroboskopická živá vystoupení, opředená temnou a tělesnou zvukovou dystopií.

S novým zvukem je navíc spojena i spolupráce s novým labelem. Po třech předchozích počinech, včetně jednoho souboru remixů u berlínského labelu aufnahme + wiedergabe, vyšlo nové EP pod brooklynským labelem DJky a producentky Veroniky Vasicky, respektive pod jeho sublabelem Cititrax, kde svoji poslední nahrávku vydala loni například Kanaďanka Marie Davidson.

Přestože se dva zkušení hudebníci vydali na novém albu zase poněkud jiným směrem, o čemž nám dávají jasný signál, esence industrialu a darkwaveového ducha je na něm stále přítomna.