Dobrý den, jmenuji se Ben Shemie

Dobrý den, jmenuji se Ben Shemie, jsem z montrealského kvarteta Suuns a až vám zazpívám, zapomenete na to, že jste někdy byli mentálně v pořádku.

Poslouchám minimalistický rytmus prvního songu, jemuž vévodí syrový akord kytary a paranoidní vokál, kráčím ulicí a všichni kolem jsou psychopati, a to dítko s pokemoním tričkem mi chce zapíchnout lízátko do oka. Takový je začátek druhé desky Kanaďanů, kteří na svůj talent kombinovat krautrock s velmi temným popem upozornili už před třemi lety deskou Zeroes QC. Teď jsou zpět a vyjíždějí na turné připraveni probudit všechny bubáky, které nosíte v hlavě.

Joe Yarmush škrábe na strunu, až z toho běhá mráz po zádech, a frontman je narušená apatická panda v krizi nedělního podvečera, v ruce drží pochodeň a chystá se zapálit školku. 2020, skladba, co hlodá jako svědomí, se dočkala i klipu, jenž není vhodný pro epileptiky a posluchače Dády Patrasové. Do baskytary ve třetím songu Minor Work byste se nejraději zachumlali a vyčkali v ní do jara a klávesák Max Henry má taky něco na srdci. První půlka si drží svůj genius loci, jež vrcholí ve skladbě Eddie’s Dream.

I had a dream/ do you know what I mean?/ facing visions, facing visions.

Posluchač je přesně tam, kde ho chtěl autor textu dostat – bloudí v malátných psychedelických vizích. Do you know what I mean?

Tak jo. Tady zase Ben. Dostal jsem nové prášky na hlavu, jsem teď klidnější a s cigárem na balkoně vítám melancholické montrealské ráno. Druhá polovina nahrávky se usazuje do mdlé letargie, zpěv se tváří, že se tu připletl jen tak náhodou, a celé to může na první poslech působit trošku nezáživně. Náročnější posluchači s pomalejším metabolismem se ale můžou najít v artrockovějších kompozicích, jimž vévodí Bambi s přátelskou kytarou a chytlavým rytmem. Bubeník má cit a klávesák ví, jak navodit správnou atmosféru.

Titulní skladba drží na klávesách tři a půl minuty vysoké áčko převlečené do různých efektů a tváří se jako jasné outro, ale Suuns si připravili ještě jeden výlet do světa podvečerní paranoie a temných podchodů. Synthy vévodí začátku konce Music Won’t Save You, bicák Liam O’Neill nespěchá a drží jednoduchý beat a konečně se přidává i Ben, aby dokončil své myšlenky.

Try as you might/ Sing the same old song/ Your music won’t save you.

Jaké jsou vize budoucnosti? Všichni se stejně zcvoknete a ani hudba vás nezachrání. Ale proč to nezkusit? Do you know what I mean?