Dokonalý návrat (Painkiller)

Jaké pocity vyvolá žánrové spojení jazz, grindcore, ambient, dub, noise? Trio Painkiller tvoří saxofonista John Zorn, baskytarista Bill Laswell a bubeník Mick Harris, kteří jsou podepsaní pod jedním z nejdivočejších a nejagresivnějších projevů devadesátkové jazzové avantgardy. Po třech studiových albech, to poslední je z roku 1994, přišla dlouhá pauza vyplněná jen několika živými nahrávkami. Loni se zničehonic objevila nová deska Samsara s tím, že nezůstane jen u ní.

Přestože Harris, známý i z elektronického projektu Scorn, vyměnil bicí za elektronické beaty a živá improvizace se stala „korespondenční“, nekompromisní release sklidil nadšené ohlasy. Letošní The Equinox pokračuje v podobném duchu, zůstává divokost, přepjatost, agresivní výraz a radikální intenzita, přesto je znát, že jdeme trochu jinou cestou.

Divoké Zornovy improvizace se toulají přes avantgardní sóla k typicky pokrouceným skřekům, kdy dovádí alt saxofon na samou hranu, ale zároveň tu jsou pomalé a teskné melodie, které k extázi bolestivého zvuku teprve dovedou, anebo slouží ke zklidnění. Značnou měrou se na celkovém dojmu podepsala práce s beaty. Přestože Painkiller neztrácí na naléhavosti, rytmická struktura je stále překvapivá a v mnoha ohledech odlišná od Harrisova grindcorem ovlivněného dřívějšího projevu, přináší sevřenost i otevřený prostor. Práce s ambientními plochami a Laswellova basa pracující s rozdílnými texturami vnáší velkou porci dynamiky, zatímco celek stojí na kontrastu extáze a meditace. Extáze je nejmarkantněji vyjádřena saxofonovým běsněním, jemuž další členové zdatně sekundují, meditační složku určuje Laswellova uvolněnost a rafinovanost, přičemž obě polohy se mohou sejít i v rámci jediné skladby.

V Ave Adonai se dočkáme nejen rezonujících a něžných tónů basy, ale i drum’n’bassové linky, The Soul-Hunter zase obsahuje zvukové plochy „zabydlované“ toulajícím se saxofonem. Nejde o ústupek stylu, spíše o jeho obohacení či o akcentování tendencí, které byly patrné už před třiceti lety, ale často zanikly ve valivé agresivní freejazzové vlně. Navzdory práci s melodiemi a tvrzení, že jde o nejpřístupnější album Painkiller, to neznamená, že bychom jej mohli popsat jako „přístupné“. Jako dokonale avantgardní, s vyhlídkami na dokončení reunionové trilogie nazvané The Great God Plan, to ano.