Dokument doby, který platí i dnes (Charlie Soukup)

Underground měl své hvězdy. Ne každá se ale stala hvězdou i mimo okruh daný podzemní kulturou, např. i komunistickým režimem „propagovaní“ Plastic People of the Universe. Jako onu „hvězdu všech festivalů druhé kultury“ uvádí Karel „Kocour“ Havelka písničkáře Charlieho Soukupa, kterému vydalo vydavatelství Guerilla Records komplet Zní píseň nad pracovním táborem, shrnující podstatnou část jeho repertoáru.

Charlie Soukup je svébytným typem hospodského písničkáře, bezprostředního, pohotového, syrového v pojmenovávání věcí a jevů, nesmiřitelnými špílci rýpající do znormalizované společnosti 70. let. Zaplatil za to, jako mnozí jiní, vězením i nucenou emigrací v rámci Akce Asanace.

Aktuální výběr šestadvaceti skladeb se skládá ze tří částí: první je živým záznamem z Nové Vísky z července 1978, druhá shrnutím domácích nahrávek z roku 1975, třetí část, či spíše bonus v podobě jedné skladby Holka česká, vznikl už ve svobodné zemi na festivalu v Trutnově v srpnu 1990. Všechny zaznamenané skladby jsou tak ze své podstaty živé – i domácí nahrávky vznikly v uvolněnější atmosféře, než by bylo u standardní studiové nahrávky běžné – a sytí je velká porce autenticity. Ne, není to zvukově cizelovaný zážitek, ale v tomto případě by sterilním záznamem mimo publikum přišly Soukupovy písničky o část svého kouzla.

Živý záznam navíc odhaluje, jak silně na přítomné obecenstvo Soukup působil. Hranice performer – publikum se naprosto stírá, do záznamu pronikají ozvěny hospodské atmosféry i nenápadná a lehká Soukupova připomínka toho, že kdo ještě nepodepsal Chartu 77, může tak učinit na místě. Výsledek je autentickým odrazem doby, má v sobě onen pozorovatelský, fly-on-the-wall pocit, syrovost, ale i nezměrnou radost.

Charlie Soukup není hlubokomyslný lyrik ani intelektuální kritik nepravostí. Je spíše pronikavým glosátorem, svérázem, který se s ironickým odstupem dívá na své okolí. Na nahrávce se tak potkávají heslovité popěvky, přetextované lidovky – masarykovská „hymna“ Ach synku, synku dostává s chataři, traktoristy a pointou „je jiná doba / většina národa zhovadila“ úplně jiné, překvapivě aktuální rozměry –, směřující k pichlavým pointám.

Soukup paroduje dobový jazyk, překrucuje prázdnotu hesel a šeď doby. Veršuje přímočaře, občas natolik, že si ohne jazyk do hovorových novotvarů. Jakkoliv občas sklouzává ke sloganovitosti, texty nepůsobí prvoplánově. Vězí sice v pevně daném časoprostoru a Charlie Soukup hlavně glosuje „svou“ dobu, ale jsou to verše velmi působivé i dnes.