Došla vodka, došla kola, zůstává blues (Streichl)

Sedím v letadle, mraky pode mnou plynou v podivné symbióze s prvními tóny a verši skladby Samota, samota, která otevírá první z pěti CD boxu lakonicky nazvaného Streichl. Vydavatelství Galén v něm shromáždilo čtveřici dnes již nedostupných studiových alb ostravského písničkáře Pepy Streichla a přidalo k nim jeden disk s raritami a živými nahrávkami.

Ostravský bard zůstává stále trochu ve stínu známějších kolegů – Nohavici, Dobeše či Redla – přesto na domácí scéně patří k těm, kteří dokázali do svých textů nejvýrazněji otisknout onu bluesovou náladu, opravdovost a zkušenost nelehkého života. V případě Streichla to není póza. Hrál už v šedesátých letech, sám i v různých sestavách, za zpěv písně proti srpnové okupaci byl odsouzen, na začátku devadesátých let prodělal mozkovou mrtvici. Vše se ve Streichlově hudbě odráží, realita obyčejného života je její krví. A není náhoda, že tahle muzika vznikla právě v Ostravě a že na Streichelův odkaz místní muzikanti i nadále přísahají.

Neskromný prostor pěti kotoučů ukazuje, že cesta k bluesovému výrazu, úspornosti melancholických historek nebyla u Streichela přímočará. Nejvýrazněji to demonstruje právě první disk kolekce, byť natočený s doprovodem ASPM Jana Spáleného, tedy formace bytostně bluesové. Na albu Samota, samota je totiž Pepa Streichl spíše písničkářem z rodu Jaromíra Nohavici či Vladimíra Merty. I on slovy kreslí vlastní posmutnělý svět výrazných básnických obrazů, které jsou sice „opsané“ z reality, ale transformované pohledem introvertního básníka. Bluesman, který je syrový a nepřikrášlovaný, teprve čeká na zrození a na povrch se prodere jen zřídka, třeba ve šramlu Kamila, závěrečné Miláčku, s tebou mi je tak akorát a několika porůznu rozesetých obrazech.

Věci se razantně mění. Album Truc Blues se od prvních tónů překlopí do bluesové formy a v textech zhoustne autenticita. Místo metafor ostré vyjádření obyčejnosti života, plné „bloudění v ulicích“, „těžkých nocí“, „zavřených dveří“, „smutku“. A pokud byl Streichl – písničkář přece jen lehce zaměnitelný, Streichl – bluesman je svojský, textařsky zdatný, hravý, výrazný autor i performer, který česky zpívané blues dovedl pozvednout na vysokou úroveň, které se jí nadále nedostává.

Tři zbývající autorské desky, Blues Bazzar, Za dveřmi a Vykopávky, jsou stylově proměnlivější a spojují blues s vážnějším písničkářstvím i humornými miniaturkami. Nesou se v duchu klasických dvanáctek, tu rychlejších, tu pomalejších, a překvapí jen málokdy. I přes toto, řekněme, formální omezení dokázal Streichl najít odpovídající vyjádření řady životních situací a silnou čarou podtrhnout univerzálnost blues.

Podařeně vypravený box – kromě disků v pošetkách v jednotné úpravě (škoda, že nedošlo na původní artworky) v něm najdeme také obsáhlý booklet s texty, údaji o nahrávkách, rozhovor a nekrolog, obojí z pera Ondřeje Bezra – je unikátním shrnutím naprosté špičky toho, jaké jsou možnosti česky zpívaného blues. Streichl je postavou důležitou, zdařile spojující roli textaře i performera v těžko napodobitelný celek. Je dobře mít jeho tvorbu hezky pohromadě.