Drásavá atmosféra a nefiltrované emoce (Moodie Black)

Z červeně zářícího sklepa kdesi v Minnesotě rezonuje řezavý zvuk kytary Seana Lindahla do kterého s vervou promlouvá temnou poetikou Kdeath – raperka, producentka a hlavní postava dua Moodie Black. Youtubový release stream schovaný před virovou epidemií představuje třetí desku noise rapových pionýrů s příznačným názvem Fuzz, nejhlučnějším albem, které za dobu svého působení vytvořili.

Temné osobní texty Kdeath jsou opředené nihilismem, úzkostí, vztekem i pocity osvobození a tematicky následují předešlé „coming out“ album Lukas Acid, kde abstraktní, mystické texty nabývaly na konkrétnosti. Fuzz zůstává zpovědí afroamerického transsexuála v USA (občanské jméno Kdeath zní Chris Martinez), kterého nejen černá, ale i rapová komunita špatně přijímá. „Same shit everyday/ Big black flutes still blown away/ First born brown girl bleeding here“ rapuje v úvodní skladbě Selfiness.

Hluboký charismatický hlas Kdeath je stejně uklidňující jako neúprosný. Svou flow proměňuje z pomalejší kryptické delivery (My Penis, My Babyfat), až po rychlý double time na I’m One To Love. Náznaky phonkového soundu podobného tomu od umělců jako Ghostemane, Bones nebo Lil Ugly Mane nejsou jediným stylovým vybočením. Žánrově sahají Moodie Black značně za hranice rapu. Prvky mechanického electro-industriálu, obscénního dark elektra, nebo goticky laděných postrockových ploch procházejí celým albem. No Mames je nepříjemnou centrifugou s uřvanou kytarou a špinavým beatem. Look Me In My Face meditativním droněním a Hi-V zas chytlavým tanečním songem s výraznou postpunkovou basovou linkou. Každá skladba má však i přes nástrojovou strohost a všeobjímající noise svůj osobitý a zapamatovatelný styl.

Lindahlova kytara je disonantní, éterická i poddajná. Její masivní zvuk, plný zkreslení udává náladu a ráz tracků. Lindahl stejně jako Kdeath vytváří v hudbě citlivou polaritu mezi drásavým bordelem a očišťující katarzí. Vliv arizonských šamanů, se kterými se Kdeath od dětství setkával, se zrcadlí ve spirituálním nádechu skladeb, který je důležitým prvkem vykreslované atmosféry, o kterou jde u Moodie Black především.

I přes jasně okrajovou tématiku jsou Moodie Black přístupní běžným smrtelníkům. Temná, drásavá atmosféra a nefiltrované emoce nedávají nic zadarmo, ale umí dostatečně rychle pohladit, než se posluchači začne z ustavičného hukotu motat hlava.

Na konci release streamu vyskočí nápis OG New Era Noise Rap. Sebevědomý odkaz kapely na své postavení v noise rapu, které bylo doteď ve stínu pozdějších žánrových kapel jako Death Grips, nebo Ho99o9. Díky osobnímu a uměleckému ukotvení na albu Fuzz je odkaz Moodie Black po dekádě snažení naplněn.