Dunajská vlna, spíše vlna než dravý proud řeky

Když jsem se s kapelou Dunajská vlna a jejím současným repertoárem sestaveným z nově pojatých písní kultovního Dunaje setkal poprvé živě na mikulovském Eurotrialogu, ptal jsem jednoduše: „Proč?“ Po dávnější krátkodobé obnově s Václavem Bartošem z Fru Fru za mikrofonem přitekl Dunaj další, bez původního zpěváka a kytaristy, bez zesnulého Jiřího Kolšovského († 1998). Je to Dunaj jiný, logicky méně expresivní, zklidnělý – spíše vlna než dravý proud řeky. Ten koncert jsem ani nedal celý. Ale mnohem větší fanoušci Dunaje ho vyslechli až do konce a pak zářili spokojeností.

Věci do sebe zapadly, až když jsem si pustil nové album Dunajské vlny pěkně v klidu. Především, ty písně v sobě pořád mají nesmírnou magii a nové aranže jim neubraly ani v dalších ohledech, poctivá a čistá práce. Songy jsou syrovější, skrývá se v nich spousta nápadů a vyhrávek, cítíte radost a pozitivní energii, s nimiž k nim muzikanti přistupovali. A jak to u trojčlenných sestav bývá – kapelu tvoří původní členové Dunaje Vladimír Václavek (baskytara, kytara, zpěv), Josef Ostřanský (kytara, zpěv) a o generaci mladší Michaela Antalová (bicí) – výsledek je příjemně sevřený a výborní hudebníci makají pro celek. Nové verze (krom tvorby původní kapely na albu zní také skladba Až zahřmí z repertoáru Rale, jiné skupiny, kde se Václavek s Ostřanským potkali) přitom nejsou příliš vzdálené původní podobě. Dunajská vlna jim ale dala jiný prostor a energii, současné aranže jsou jednodušší a jdou více na dřeň. A jiný je pochopitelně i pěvecký projev. Příjemně zemitý feeling Vladimíra Václavka s hlasem v barvě pálené hlíny dává více vyniknout slovům a myšlenkám obsažených v textech.

Pro skalní fanoušky Dunaje je toto album povinností a zároveň možností poznat své oblíbené písně v jiném podání. A nejlepší zpráva nakonec. Dunajská vlna nezůstane jen u přehrávání a předělávání dávných lásek, ale pracuje i na vlastní tvorbě. Těšme se.