Dvacet let na cestě s Minou Agossi a stále Fresh

Dvacet let na hudební scéně je pořádný důvod k rekapitulaci. To ví i Mina Agossi, která se své kulaté výročí rozhodla zúročit předěláním některých svých starších skladeb. Album Fresh, které vyšlo loni u francouzského labelu Plus Loin Music, je příjemnou kompilací deseti nových i starších písní, které francouzsko-beninská zpěvačka vyndala ze šuplíku, oprášila a vydala v čerstvých aranžmá.

Mina Agossi vyrůstala v Bretani, ale v mládí se rozhodla odjet do Afriky, kde objevovala své kořeny, což později zúročila. Během studií na divadelní škole ve Francii pak dostala jednoho večera v baru nabídku saxofonisty ke společnému vystoupení. I když do té doby neměla formální hudební vzdělání, vystoupení na pódiu i spolupráce s hudebníky jí učarovaly natolik, že se rozhodla pustit se na složitou cestu profesionální zpěvačky. Zpočátku koketovala se swingem, ale stále více se zajímala o moderní podoby jazzového zpěvu, početnou swingovou kapelu vyměnila za trio a vlastní projekt. Za 20 let má na kontě 11 alb, několik hudebních cen a stovky koncertů v klubech i na festivalech po celém světě. I v Česku se zastavila několikrát, například na festivale v Poličce nebo na Jazzinci v Trutnově.

Projdete-li si tvorbu Miny Agossi, překvapí vás rozmanitost a pestrost bez nutnosti vyhranění se, stejně jako častá absence harmonických nástrojů. V triu si vystačí se složením basa-zpěv-bicí. Deska Fresh je v tomhle ohledu jiná, stálou sestavu, kterou už pár let tvoří pařížský basák Eric Jacot s bretonským bubeníkem Simonem Bernierem, doplnili speciální hosté, kteří si ovšem s Agossi tu a tam zahrají. Kytaristé Phil Reptil a Stephane Guery, perkusista a bubeník Philippe Combelle a ruský houslista Alexei Aigui. Elektrické kytary občas posouvají hranice jazzu až na území rocku (Accident), housle zase dodávají folkové zabarvení (Rewind, Mina Waltz). Větší prostor si pak houslista pro sebe uzurpuje v závěrečné skladbě Alkemi. Některé písně pak lehce zdobí elektronické samply, ale i ty působí spíše jako koření, které zvýrazní naléhavost sdělení.

Mina Agossi svůj hlas ovládá mistrně, svádí, přechází od šepotu k výkřikům, vypráví příběhy a je uvěřitelná. Možná po chvíli zjistíte, že hltáte každé její slovo, ať už zpívá banální příhodu o prázdné lednici (Fridge), vzpomíná na beninské údolí Ouémé (La Valée), líčí dopravní nehodu (Accident) nebo přemítá o životě, který přirovnává k valčíku. Vše zvládá stejně dobře jak v angličtině, tak i ve francouzštině. Aranžmá často sklouzávají k popu, lákají k tanci, mísí se v nich nálada míst, které Mina při svém nomádském životě navštívila - příkladem je píseň La Valée, vzpomínka na Afriku, jejíž součástí je i telefonát tetičce Christine do Beninu. Dvacetileté hudební putování se Mině Agossi podařilo vměstnat do deseti skladeb opravdu dobře, pečlivě vybrané písně jsou sympatickým představením zpěvaččiny tvorby.Kdo nikdy Minu Agossi neslyšel a chce si o ní udělat obrázek, možná by měl začít u téhle desky.