Dvě basy s oblohou (Lasse Reinstroem + Edith + Goblin Pizza)

Pódium benešovského Max Beer Baru obvykle hostí solitérní písničkáře a akustické sety umělců typu Michala Pavlíčka, Luboše Pospíšila nebo Ivana Hlase, nevelký prostor degustačního pivního baru k takovým formátům vybízí. Poslední dubnovou sobotu tu ovšem stěny rozvibroval podstatně drsnější zvuk. Tři spřátelené kapely z okruhu vymezitelného pojmovými majáčky postpunk, garage, noise, stoner nebo indie rock spojily síly při křtu nového alba jedné z nich, víceméně domácích Edith.

Středočeská trojice velkými deskami zrovna nehýří, třetí a aktuální Zlom vydává po sedmileté odmlce, tedy se stejnou prodlevou, která dělila dvojku od debutu. Desku nahrával a mixoval Hromy z jindřichohradeckých Goblin Pizza, takže účast jeho domovské formace na křtinách byla jasná. Pustili se do toho jako první a pro tento večer jasně vytyčili výše naznačené žánrové hřiště. Textům nebylo rozumět nejlépe, ale zpěvák Adam to dostatečně vynahrazoval nasazením i variabilitou. Klávesista a „hlukař" Hromy psychedelicky zahušťuje zvuk a supluje chybějící kytaru, takže energetickým jádrem kvarteta jsou především basa a bicí.

Důraz na masivně tepající rytmiku byl rysem celého večera. Oslavující Edith se bez kytary obejdou taky a s relativně čerstvou posilou za bicími (Jan "Zrez" Balej) jedou na dvě basy, přičemž ta v rukou Jiřího Krause pevně drží temný a hypnotický spodek, zatímco frontman Michal "Mig" Němeček ho doplňuje svrchnějšími vrstvami a vyhrávkami, jinak řečeno často plní kytarovou funkci. Zlom už kapela nějakou dobu hraje, takže místní fanoušci brali písně jako Out je být in, Hamlet nebo Netrefil jako svého druhu hity. Oproti dynamicky výbušnějším a zvukově syrovějším Goblin Pizza sází Edith na motoričtější pulz, čitelnější sound i v dobrém slova smyslu chytlavost, nechybí jim přímočarý drive, šťavnaté riffy, občas nějaký ten noiseový nálet a sugestivní texty. K ruce jim byl Hromy, který pro jejich strohou zvukovou flákotu u pultíku připravoval decentní elektronickou oblohu, a rovněž byl přítomen u nenuceného křtu čerstvého vinylu Zlom, opatřeného krásným coverem v lehce gotickém duchu.

O roli kmotra se podělil s Christianem Brählerem z německých Lasse Reinstroem, kteří pak večer uzavírali. Počet těch, které drážďanské trio převedlo přes práh půlnoci, se povážlivě ztenčil, ti, co zůstali, viděli od první chvíle strhující koncert. Tíhnutím k pomalejším, valivým tempům přiznaně odkazuje k stoner rocku, zrovna tak se ale do jejich skladeb úspěšně infiltrují prvky krautrocku, noiseu nebo psychedelie. Důrazné a precizní bicí, s nimi prorostlý klasický tandem basa-kytara, u mikrofonů uširvoucí řev i málem sladké melodie v angličtině i němčině. Soudržnost v mnohotvárnosti, jasný hudební záměr nezaměňovaný se stylovou zatuhlostí, přesvědčivost v každé poloze. Hudba nejsou závody, na vítěze se tu nehraje, nicméně v případě Lasse Reinstroem „to nejlepší na konec" platí.