Elasťáky a glamové lízátko The Drain

Když jsem v minulém roce 2013 načínal nový textový soubor recenzí, první bylo splitko Five Seconds to Leave / Esazlesa, které vydal Full Moon. A protože se motáme v kruzích, i aktuálně poslouchaný bigbít je podchycen tímto časopisem nahrávkou, a to Boy Boy Girl Girl Boy (2011). Dalším zářezem The Drain bylo debutové album Get Back to the Swamps, Death! (2010) u Drug Me Records. Zdá se, že kapela od roku 2006 pracuje se správnou hudební formulí prostoru i času.

Jednoduše vypravená deska We, Love, We v podobě disku opatřeného samolepkou, vloženého do kartonové kapsy, má vše, co je nutno. Zpěv našponovaný jako metlařské elasťáky z hluboké historie, sršivě elekrické kytary, pevnou basu, vše průběžně podporované synťákem. To by mohla být výkroj nazývaná garážový rock, kde můžete v průběhu desky sledovat stopové prvky dalších stylů, jimiž se muzikanti nepochybně zabývali dříve a naštěstí je neodhodili jako starý plášť. Další částí, jíž je aktuální, třetí deska Pražáků opentlena, je slůvko glam. Lízátko je nabízeno ponejvíce u falzetově houkaných vokálů, podávajících výrazné melodické nápady. Směrem k plivajícím posluchačům si dovolím podotknout, že tak činí zbytečně. Chytří hoši nepřidávají navíc moučkový cukr.

The Drain mají dar poskládat vše přesně tak, jak je potřeba. Je mi jedno, zda tak činí podvědomě, nebo jestli zištně posbírali jednotlivé díly od jiných. Prostě to funguje. Kolik bylo, je a bude takových, co umí složit písničku? Kolik je těch, co se nám derou do přízně? A naopak, kolik je kapel, co fungují jaksepatří, ale ze zkušebny vytáhnou paty, jen když se vrací domů? Kvituji oživení zvuku a roztažení produkce hostujícími nástroji.