Experimentální patálie Shobaleader One

Toma Jenkinsona už zřejmě omrzelo vláčet se po koncertech sám, jen s basou a laptopem, a proto přizval na scénu další tři hudebníky, kteří mu v jeho zvukových eskapádách zdárně sekundují. Shobaleader One je alter egem Jenkinsonova mateřského projektu Squarepusher. Album Elektrac je pak složené ze samých remaků nejpovedenějších kousků z jeho diskografie, která za čtvrtstoletí nasbírala patnáct řadových položek. Na té aktuální tak nechá zaznít i svůj nejpodmanivější track – floatující baladu s doprovodem marimby Iambic 5 Poetry z dnes již klasického minialba Budakhan Mindphone. Postupně přijdou na řadu i další zásadní skladby jako Don't Go Plastic, Megazine nebo Journey to Reedham, které zde dostaly jazzovější fazónu, na rozdíl od svých elektronických předloh. Žánrově pak hudba přeskakuje od free jazzu přes alternativní rock až po typické drill'n'bassové spletence, které jsou stále středobodem jeho experimentálních patálií.

Světélkující diody v základních geometrických tvarech na přilbách hudebníků dokreslují robotické vyznění celého, na živé koncerty orientovaného spektáklu. Vzájemná změna tvarů a barev pak zpochybňuje jejich identitu, kdože na co vlastně hraje. Navazuje se tak částečně na Squarepusherův minulý projekt Music for Robots, který realizoval spolu s japonskými vývojáři Z-Machines. Zde vdechli život sofistikovaným humanoidním robotům, kteří byli „naživo“ schopni věrně reprodukovat jeho komplikovanou hudbu.

Je zavádějící, že Tom Jenskinson je dodnes některými stále poměřován se stájovým kolegou z Warp Aphexem Twinem, který se zasekl kdesi na albu Drukqs z roku 2001 a jeho předloňský návrat Syro byl už jen reminiscencí starých dobrých devadesátek. Squarepusher však nikdy nebyl plagiátorem. Protože vyrostl z jazzového zázemí, vždy si vypomáhal klasickou hudební průpravou. Je pravdou, že zprvu byl Twinovým oddaným následovníkem, ale v průběhu času ho přesáhl minimálně o délku strun své baskytary, a posunul tak žánr IDM o notný kus dál.