Film a živá hudba: Alfred Hitchcock vs. Zabelov Group

Mám pocit, že s projekty o dvou muzikantech se v nedávné době roztrhl pytel. Těžko říct, čím to je. Uspěchanou dobou? Muzikantů je sice dost, ale času málo? Letos šlo o pátý hudební doprovod k němému filmu na Letní filmové škole, který obstarávají jen dva, a to plnohodnotně. Duo dávno není handicapem, což nám tady předvedli už Červen, Kalle, Sítě nebo projekt Pacov.

Dnes se nelehkého úkolu zhostili Zabelov Group, kapela akordeonisty Romana Zabelova a bubeníka Jana Šikla. Milostný trojúhelník popsán na 108 minutách filmu, ve kterém se nic moc neděje. Box je spíše kulisou než hlavním tématem.

První záběr filmu, pohled na buben a start bicíma. Zároveň jde o poslední moment, kdy duo doslovně „reaguje" na dění na plátně. Zabelov mají úplně odlišný koncept, dotváří atmosféru filmu, hrajou o tom, co není na první pohled vidět, ale čím dál víc je to cítit. Svatba v kostele, varhany jsou na chvíli suplovány akordeonem. Následuje veselice, tanec, smích, to vše jedou Zabelov melancholicky, nezajímá je to, co je na povrchu, a divák ví, že tento film nebude o štěstí. Duo nemá potřebu měnit své krásné nu-jazzové polohy ani při změnách prostředí, nepůsobí to rušivě, pomalu se stávají součástí plátna, vracejí se k nastaveným tématům a tranformují je. Jde o dokonalé muzikanty, kteří ví, že míň je někdy víc. Zefektovaný akordeon hraje sám, bicí často utichnou, bubeník mění za kytaru nebo xylofon. Tu a tam doplní úspornou hru samply a hláškami navazujícími na boxerská utkání. V rychlejších věcech si dupu a kývám do rytmu, houpe to se mnou samo.

Film v současnosti příliš dlouhý, dnes by kdekdo stříhal na polovic a nic by nechybělo. Ale aspoň jsem si mohl vychutnat perfektní vystoupení kapely, která svou hudbou film několikanásobně předčila a o které jsem předtím neslyšel, ale slýchat budu.