Gemer je vesmír!

Texty technických publikací jsou obvykle určeny úzké skupině poučených čtenářů, kteří ví, o čem je řeč, a k popisovanému mají jakýsi vztah. Když tedy skupina lokálních patriotů, košická kulturní fronta zvaná Východné pobrežie, přišla s nápadem crowdfundovat knihu o postindustriálním dědictví opomíjeného slovenského gemerského regionu, byl lehký údiv na místě. Kniha ale překračuje formát „grafikonu” (obvykle grafická podoba jízdního řádu), i když se tak jmenuje, a zdaleka necílí jen na šotouše (člověk, který má silnou zálibu v železniční, případně i jiné veřejné dopravě, pozn. ed.). Už první prolistování ukazuje formální zpracování nezvyklé u tohoto typu knih – grafika, vazba i civilní, a přitom sugestivní fotografie.

Gemer je kraj svébytný i izolovaný, ležící ve středovýchodním Slovensku. Grafikon se zaměřuje na příběhy tří železničních tratí (165, 166, 167), které ho protkávají a jejichž provoz byl nedávno ukončen. Mohlo by se jednat jen o techno-fetišizující popisy industriálu, architektury, geografie, historie, namísto toho má struktura knihy dynamiku a encyklopedické pasáže oživuje opakujícími se dotazy k lokálním obyvatelům. Sleduje nádraží, stanice, zastávky i řeky – ne jen jako objekty, ale jako místa. Pohledem místních ukazuje, že ačkoli funkce nádraží zůstávala stejná, společenská role se proměňovala – od místa setkávání celé vesnice, hostící ceremonie příjezdů a odjezdů, přes zašívárnu dospívajících a svět, v němž se mohli nerušeně oddávat neřestem, po proměnu v soukromé domky se zahrádkou u trati či prostě ruiny. Autoři se ke specifickému geniu loci dostávají právě skrze rekonstrukci vzpomínek místních a jejich postřehy – kdo jiný je povolanější o tomto rozprávět a ukazovat podstatu prostor, které by jinak zmizely bez povšimnutí? Vrstvy osobních vzpomínek, reflexe toho, co bylo, vyhlídky na to, co by mohlo být. Vtip i každodenní postřehy. “Miesto gastro prevádzky navštívite radšej potraviny, miesto kaviarne radšej automat na kávu. Napriek tomu, ak vás fascinujú ruiny, technické pamiatky a rurálny svet par excellence, niet lepšieho výberu.”

Nejde o zbytečnou idealizaci, promluvy jsou věcné, i když s nostalgickou polevou. Zmíněné tři trati jsou spjaty jak s historií Gemeru, tak s jeho nerostným bohatstvím. Jeho těžba za sebou zanechala doly, fabriky a infrastrukturu, ale také příznačné magnezitové „měsíční krajiny” kontrastující s okolní divokou přírodou. Putujeme skrze opuštěné tunely a viadukty napříč, z vesnice do vesnice.

Publikace chce nejen dokumentovat, ale také Gemer vrátit zpět na mapu (formou rekontextualizovaného grafikonu doslova) a ukázat, že nedávná industriální historie se dá uchopit informačně uceleně, a přitom poutavě. Katalog, dokument, životopis krajiny a lidí. Uhlově černé desky knihy, měkké světlo fotek, ostré úsečky půdorysů a vzpomínky na proštíplé vlakové lístky z hnědého kartonu z minulosti. Encyklopedičnost technických exkurzů byla jen záminkou ke vzniku bibliofilského díla.