Get Goin’, J-Boy!

Každé hudební prostředí vyrůstá z písničkářů. Právě oni symbolizují duši celého systému hudby. Čím kvalitnější a rozmanitější písničkářskou tvorbou scéna disponuje, tím pozoruhodnější hudbu v ní najdeme. Řady těch našich posiluje Jakub Jirásek. Zřejmě zdvojená hláska ho přivedla k ukrytí jména za monogram J a jelikož si pro své texty vybral angličtinu, můžeme předpokládat, že ono opuštěné písmeno ponese anglickou výslovnost.

V roce 2011 vyšlo Jakubovo EP Run from the Down, což byl jeho první ucelenější výstup. Obsahoval čtyři skladby, takže se může zdát, že poslednímu albu sloužil jako předloha. Chlubil se překvapivě syrovým garážovým zvukem kytary a melodiemi, které budily dojem bezprostřednosti a upřímnosti, vše na pozadí rozdováděného lo-fi folku. Nová nahrávka Cold Cold Nights na tento koncept přímo navazuje – čtyři skladby, krátká stopáž, lo-fi recording. Stejná ale není, je ležérní a čistší. J se nebojí písničky napustit veselím a odlehčit je, sem tam sáhne pro country prvek, a přitom sází na melodie, které si zamilujete, aniž by příliš tlačil na pilu.

Přiznanou inspirací jsou třeba Neutral Milk Hotel, což potvrzuje i podobně zvrásněný hlasový projev, a ve zvuku a sekavých mikromelodiích jsou cítit Casiotone for the Painfully Alone. Možná si vzpomenete i na selFbrushe, i když ten stojí se svým rozevlátým zvukem mnohem dál. Už v první zveřejněné skladbě Bears se objevily žestě, za které by se nemusel stydět ani Zach Condon. Svoji roli hrají i na Cold Cold Nights, kde rozjasní beirutovskou atmosférou píseň Get Goin’, Boy.

To ovšem neznamená, že by se v garáži přehnaně uklízelo. Syrovosti je možná méně, ale kytara se nezdráhá přebuzeného chraplání a když se do toho J opře v Country Boy, dostane se vám gradace, na jakou jste zvyklí. Rozdíl mezi deskami je v tom, že ta nová je sebevědomější. Méně ohraničená ostrým zvukem kytary, více místa k rozletu, ale žádné tápání po poztrácených melodiích. J jede kupředu přímo a bez zastávek a užívá si jednosměrné kytary jako Ugly Casanova v Parasites.

Cold Cold Nights září radostí. Jakubův projev zvolna zraje, hudba má směr, je melodická, jasná a nenudí. Díky tvorbě jako tahle je velmi těžké ubránit se stereotypu, že věci z domácího studia a garáží mají ty nejčistší základy.