Ghostface Killah, zabiják mafiánské rodiny DeLucas

Ghostface Killah, spolu s RZA asi kvalitativně nejstálejší člen Wu-Tang Clanu a zároveň jeden z nejlepších vypravěčů na rapové scéně, vydal své první koncepční album. Vzhledem k jeho vypravěčským schopnostem je překvapivé, že tak učinil až v době, kdy celý Clan slaví dvacetileté výročí. Projekt Twelve Reasons to Die zaštítil společně s multinstrumentalistou Adrianem Youngem a jeho bandem. Young o sobě dal vědět především oprašováním monumentů černošské kultury, po soundtracku k filmu Black Dynamite, remaku legendárního Dolemita, naposledy spolupracoval s Delfonics, neméně významnou kapelou historie černošské kultury. Projekt vychází zároveň i jako komiks, který je dějově shodný s příběhem desky. A nad vším drží ochrannou ruku RZA jako výkonný producent. Až by srdce fanouška zaplesalo.

Ghostface si vždy liboval v mafiánské tematice, příbězích o pašování drog a nelítostném prostředí gangů. Svou přezdívku si vysloužil nošením masky v počátcích kariéry, vzhledem k policejnímu pátrání po jeho osobě nebylo veřejné vystupování nejlepší nápad. A z nastolené linie neuhnul dodnes. Na Twelve Reasons to Die vystupuje jako zabiják mafiánské rodiny DeLucas a rozehrává příběh o lásce, zradě a pomstě, která musela přijít. Starý pes dokazuje, že starými kousky udělá víc parády než většina mladých. Klasický příběh zpracovává s řemeslnou zručností a nevyhnutelná klišé dokážou potěšit. Takřka tarantinovské zpracování notoricky známých momentů dokáže balancovat na hraně předvídatelnosti a simulakru. A přestože mantinely příběhu neumožňují přílišnou verbální ekvilibristiku, působivost Ghostfacovu přednesu nelze upřít ani tentokrát.

Největší podíl na cinematické atmosféře desky však má producentský rukopis Adriana Younga. Chtělo by se říct, že Younge neudělal produkci k albu, ale filmový soundtrack. A toto tvrzení není daleko od pravdy. Potemnělé a zaprášené samply se mísí s živě instrumentovanými nástroji a živé bubny přidávají zvuku na nezbytné naléhavosti. Motivy, které RZA jen letmo načrtává, Younge rozpracovává, původní se opakováním stává jiným, a přesto zůstává věrno původnímu motivu. Jednoduchost melodií podtrhává Ghostfacův vyšší, ale přesně frázující a nezaměnitelně intonující hlas, který dostává náležitý základ pro teatrální rozehrání. Vše podtrženo faktem, že samply Younge vybíral hlavně ze sedmdesátkových blaxploitation trháků. Pocit, že hlavní hrdina se i přes svou smrt vrátí a pomstu si vychutná s klidným úšklebkem v kalužích krve, je neodbytný. Přesto desce ke konci malinko dochází dech a není zřejmé, jestli by jí prospělo zkrácení na délku EP nebo naopak propojení skity a lokální odlehčení ve stylu Prince Among Thieves od Prince Paula.

Ghostface dlouhodobě drží laťku kvality velmi vysoko a nezklamal ani tentokrát. Milým překvapením jsou Youngeovy producentské schopnosti a um, s jakým namíchal hutný a organický hudební základ. To vše ve světle plánovaného reunion alba Wu-Tang Clanu, kde by Younge mohl přispět svou producentskou troškou do mlýna. (Deska vyšla i v remixové limitované edici pod názvem Brown Tape, kde se o produkce postaral detroitský Apollo Brown.)