Girls Against Boys: Fade Out?

Pamatujete na tu starou kapelu? Na Girls Against Boys? Jak hráli takové ty písničky bumbumbum noise punk? Potom se rozpadli a vzniklo folk-akustické shromáždění slaďáren jménem Paramount Styles. Frontman Scott McCloud občas ještě popadl kytaru a zahrál něco sám, ale nemělo to tu šťávu. Nebo – nemělo to šťávu starých Girls Against Boys, žeano.

Sestra mi pár měsíců před festivalem Colours of Ostrava, kde měli jeden z plánovaných koncertů, hlásila, že Girls Against Boys zahrají staré věci, nic víc. To mi samozřejmě stačilo, abych se ošíval a těšil, ale ten známý pocit, že už se nedožiju nových věcí, mě tlačil v podbřišku. A nevzdal to ani po koncertě na Colours. Zahráli sice novinku Diamond Life, ale přikládal jsem to jen ke klasickému aby se neřeklo. Ale ono by se neřeklo ani tak. A co se řeklo hlavně – že krom nové skladby nahrají i další.

Girls Against Boys nejenomže složili novou písničku, ale přidali k ní další čtyři, poslepovali z nich EP The Ghost List a dokázali, co jde se dvěmi baskytarami a legendárním hlasem, podobajícímu se jak chladným kapkám deště píchajícím do tváří, tak lesnímu chodníku zapadanému v babím létě barevným listím, předvést. Všichni, kteří si poskočili na Colours, se můžou těšit, že si poskočí i v budoucnosti – nemyslím, že McCloud tohle nechá jen tak.

Otevřít desku, a zkrácenou obzvlášť, vypalovačkou, to je obvykle sebevražda, nebo velmi promyšlený tah. V případě McClouda ani jedno: Diamond Life je sice klasická dvojbasová hitovka, ale es v rukávu má, jak se ukáže, víc. Fanoušci, kteří si tuhle skladbu spojili s potřebou kapely předvést něco nového jen kvůli turné, se přepočítali. Takhle jsme byli zvyklí poslouchat nové desky a takhle to, zdá se, bude dál. A bez keců – další track, Fade Out, se podobá starému dobrému Let Me Come Back, ale tempo je ostřejší a naléhavější. Muzikou tvrdou jako skála kapela dokazuje, že dokáže zahrát stejně jako před lety. Přibývající roky nikomu neuškodily a zdá se, že Girls Against Boys jsou zpět. Když si McCloud vezme do ruky svůj telecaster, stěna, složená z desítek kilowattů, vás uzemní. A znova. Dvě basy jsou jako ocelové trámy – prásk, prásk. Nevíte, kam se otočit. Hlas se vrývá pod kůži a zvuk vám rve vnitřnosti. Just when you hang on, you’ve been gone. 60 is greater then 15 je uširvoucí kytarovka. Dala by se přirovnat k All the Range z desky You Can’t Fight What You Can’t See, jen zvuk je poněkud temnější a kytary nabroušenější.

EP působí jako solidně odvedená práce, předznamenávající návrat velké legendy. Ač Scott McCloud podle svých slov usilovně pracuje na novém materiálu s Paramount Styles, nahrávku na případný reunion rozhodně neodbyl. The Ghost List přišel nečekaně, nebereme-li v potaz ohlášené turné. Jestli stejně nečekaně přijde i nová deska, se teprve dozvíme, ale už teď se dá předpokládat, že by to mohlo být překvapení velice příjemné.