Graffiti na oprýskané omítce s tagem Kylesa

Kompilace. Další a další. Poslední dobou se živím hlavně jimi, přestože jsem je nikdy nemusel. Možná skrytý, potlačovaný fetiš. Tentokrát jde o Kylesu, znovu v podání labelu Season of Mist, stejně jako to bylo v případě náročného předchůdce Spiral Shadow. Ale ano, máme je rádi, přátelé. Za tu dekádu, co nás baví, se sešlo dost b-side skladeb, raritek a dalších věcí, na které jsme předtím nedosáhli nebo si nenašli čas. A tak je tu From the Vaults Vol.1, abychom to mohli napravit.

Spokojenost vyvolává hlavně fakt, že výše zmiňované nakladatelství opět pamatuje na sběratele, milovníky originálů a posluchačský luxus, zajištěný přítomností obou populárních nosičů. Přestože Kylesa vždy produkovala hudbu divokou, drzou a s působivým, až požitkářským nábojem, decentní design k ní skutečně patří, ať už výtvarník znázornil cokoliv.

S hudebním obsahem je to v podstatě stejné. Hodnotit posun, vývoj a inovace, dalekosáhle rozmlouvat o zvuku a dalších filosofických otázkách, to u výběru a průřezu tvorbou tak snadno nejde. Mohu ale zhodnotit, jestli má smysl. Struktura alba znatelně připomíná poslední tři předchůdce. Svižné a afektované party sem tam prolne jemnější linka, aby zhmotnila stupňující se psychedelický nádech. Jinak je Kylesa pořád tím, čím bývala. Hutně a hlučně vrstvená kytarová hra tvořící místy neprostupnou zeď na basovém podkladu… a samozřejmě šťavnatá a energická hra bicích a melancholických podkresů jako umělecké graffiti na oprýskané omítce. Lauřin vokál, který se sem tam vynoří ze silného příboje, mi svou mysteriózností a erotismem připomíná nejen méně známé „kolegy“ Bloody Panda, ale dokonce i Diamandu Galas (!) nebo Amon Düül II v jejich zlatých časech. Subjektivní pocit, ale že by sludge měl skutečně takové podhoubí, jak se tvrdí? Krásným úkazem je Between Silence and Sound II nebo End Truth, ale nejde zapomenout ani na Set the Controls to the Heart of the Sun, vzdávající svérázný hold Rogeru Watersovi. Kdo se v hledání odkazů a inspirací bestiálně vyžívá, ten se bude cítit jako kanibal v Galloway Coast (a určitě si tak hravě vyloží i mou narážku).

Nejedná se ani o laciný, ani o nudný materiál. Zanechává příjemnou mandlovou hořkost na horním patře sluchových buněk a osamocené kouřové spirálky ve větrném odpoledni. A spoustu vzpomínek, jako ostatně pokaždé, když vytáhnu ze šuplíku něco staršího od Kylesy. Trošku skepse budí fakt, že tohle je ta první, silnější část. A From the Vaults Vol. II je teprve před námi.