Grimes a její zrcadla

Kanaďanka Claire Boucher je ztělesněním současného ženského popu. Její vliv prorostl do všech jeho zákoutí, aby začal žít svým vlastním životem. Do toho nabourává hranice mezi komerční a indie scénou, když nejde o nahodilé ovlivňování, nýbrž o změnu způsobu uvažování o hudebním díle jako celku. Sama je od mainstreamu na míle daleko, přesto středním proudem hýbe jako nikdo jiný. Kde by bez ní byla dnešní první liga halových zpěvaček jako Ellie Goulding a Charlie XCX?

Grimes je mnohem barevnější než kdy dřív, syté neonové barvy osvětlují temné uličky popu. Zároveň rozbíjí estetiku odtažitosti, když do svých písní vpouští život. Extrémním příkladem je píseň SCREAM s čínsky rapující Aristophanes, do níž sama přidala pouze svůj řev… Zmatek, celá novinka zní jinak - poněkud retro. Něco mezi růžovou dívčí punkovou kapelou ze střední školy, korejským popem, tanečním dream popem a soundtrackem k agresivní videohře. Jenže nic mezi tím neexistuje, a tak mix subžánrů vytváří něco neznámého.

Nechybí pracovní vymezení vůči stereotypům, na kterých stojí popový svět. Svá alba si dělá zásadně sama, a to od produkce a nahrávání nástrojů k vizuální podobě obalu a videí. Demonstruje, že za kvalitní nahrávkou nemusí stát producent-muž, natož pak celý tým. Podobné stereotypy nabourává i v textech, které se ukrývají za veselými melodiemi.

Art Angels snese na první dobrou a bez kontextu jen průměrné hodnocení. Výrazné skladby fungují okamžitě a můžou se rychle oposlouchat, při pozornějším poslechu se stávají hůře uchopitelné. Konzistentní zůstává skvěle volená dramaturgie, která vás zavede do grandiózního finále v čele s novou verzí singlu Reality a spoluprací s Janelle Monáe na písni Venus Fly (zní jako parodie globální Diplovy produkce). Art Angels je křiklavým extrémem, kterému se daří otevírat žhavá témata novým explicitním způsobem bez přidaných klišé. Na místě je úvaha, co všechno ještě snese naše popkultura a komu všemu Grimes právě nastavila zrcadlo.