Groteskní a šeredný strach obchází tu blíž a blíž...

Krajina s tolik povědomou atmosférou, takřka rodinné postavy i kreatury, neustále prožívané dění i předtuchy. Vítejte zpět, pokud jste kdy odešli. Obloha nad krajinou má už nějaký ten čas barvu čepele. Šedavě ocelová, fascinující i děsivá, občas rudnoucí s končícím dnem. Nad touhle krajinou se už nějaký ten čas nese chechot mrchožroutů. Kout světa s věčně žloutnoucími trsy trávy i kůží starousedlíků žije svým poklidným řádem - napájen ze zatuchlých studní, ukájen vředotvornou slastí, ukolébáván tahem zchromlých klisen. Ach ano, moji drazí, vítejte za plného vědomí a síly ve vrcholně estetickém chřtánu zla.

Vše, co člověk na smečce (dáli se tak označit sdružení jen velmi zlehýnka přesahující počtem termín „samotář“) Those Poor Bastards miloval v minulosti, je nyní vygradováno, zušlechtěno a zhutněno. Takže. V první řadě duchovní otec TPB, Lonesome Wyatt, napsal novelu plnou zrůd, čarodějnic, vlkodlaků, upírů, duchů a dalších zplozenců temnoty. Jejich rázným likvidátorem, čističem a spasitelem světa je náboženský fanatik Edgar s cylindrem, holou lebkou, vousem à la Abraham Lincoln, s milovaným koněm a vyskakovákem. A aby jeho apokalyptická pouť nebyla provázená pouze řevem podřezávaných prostitutek a ďábelských monster, vznikl k westernovému hororu i zvukový nosič se stylovou třináctkou písní doplňujících samotný děj.

Co tu tedy máme? Vítané jistoty. Krákavě záhrobní hlas vypravěče s příchutí zvrhlých dryáčnických popěvků, akustické kytary, u nichž občas slyšíte drnčící strunu i veškeré nedohmaty, neomalené banjo, chřastidla a bušidla, zvony, klávesy evokující kostelní varhany a pekelné sbory jdoucí od brumu a hukotu až po falzet slastných muk. Po úvodním, lehce ve větru a čase pokluzujícím popěvku Thee Beginning, s pletivem klávesových motivů a uvítáním, přichází uhrančivá He of Cloven Hoof s prošlehávajícími klávesami (atmosféra starých dobrých Bad Seeds), odtikávajícím banjem, řevem v pozadí a rytmikou jdoucí až kamsi do rytmu tanců nočních můr. A následuje jedna z nejlepších - vydupávaná, osudově nahořklá, všemi prazáklady nejlepších country popěvků nasáklá, tahací harmonikou hnaná a v půli řvoucí elektrickou kytarou přetínaná A Robe of Scarlet Thread. Groteskní a šeredný strach obchází tu blíž a blíž... Skvělá záležitost, kdy se původně durová píseň v refrénu hroutí v molových serpentinách. Následují pocty věrnému koni Old Red (černému jak všechny noci) a nádhernému noži (My Beautiful Knife). Ta první se ržavým zpěvem (ach, to vrnící hlasové vibrato a elvisovský ponor do nejniternějších hlubin), ta druhá s v podobě marše s prazákladním sdělením: Sledujte práci mého skvostného nože.

Následuje smršť přirozeně ubíhajících, zhruba dvouminutových popěvků: starokontinentální motiv s banjem, chřestěním a mohutnými údery ve Phantom Pool zve k tanci s živými i těmi dalšími mezi námi, Guilt s chrámovými varhanami a Edgarovým vyznáním Božímu poslání, country kvapík Find Me a Gal a pouze klavírem a sbory provázená úžasná rouhárna Everything is Temporary, která vrcholí manýristickým zpěvem, skřehotáním, krákáním a poselstvím: Jesus will save us (Ha! Ha!) - Jesus he will shit on you... Závěr alba nechává povstat ducha vzpomínaných Bad Seeds - uhánějící příběh Joba a jeho víry Your Faith Shall Be Tested s pod kůži se vrývajícím motivem klavíru, hymnická Sacrificial Lamb (... všichni jste shnilým ovocem drceným mými kopyty) a vskutku překrásná a táhlá God's Dark Heaven, nesená do výše hlasem vypravěče. Konec. Obludný kruh je náhle zřetelný, nebe je prošpikované vidlemi, vše rozmazané a nečisté, jistoty morových ran jsou definitivně zacykleny, apokalyptická přání sladkých snů jsou vyřčena... Konec? Závěrečný popěvek přechází v neidentifikovatelný kolorit hluku, brumu, šumu, vazeb a svistu - z pekelného chřtánu hloub.

Those Poor Bastards až po okraj naplňují slova parťáka Hanka III. o nejgotičtější country partě široko daleko. Smrtelně blízko kořenům, více než kdo jiný. A stejně jako hrdina Lonesome Wyatta, Edgar Alan Poe a celého jeho dílo, i oni přetáhli jazýček vah z bahna romanticko-bulvárních bubáckých hrátek a mělkého kýče do grandiózního, do detailů vystavěného vlastního světa. A je mi jedno, jestli se jedná o pouhopouhou ventilaci vnitřních běsů autora či o avizované podobenství současného pokřiveného světa. Vrchovatě mi stačí, že deska je vtahující, mysteriózní a ďábelská. Tečka.