Hladové srdce New Model Army

Vraťte mi nepřítele, zpíval kdysi Jiří Dědeček. Z původně ironického sloganu se stalo alibi pro desítky dalších. Justin Sullivan, hlava a duše New Model Army, to má úplně jinak. Dlouhá léta marného boje s větrnými mlýny ho možná poznamenala, ale rozhodně nesemlela. Stále je připravený přesně pojmenovat problém, zvednout prapor a postavit se do čela. Válka o nepatrné kousky svobody a vlastní uvažování nikdy nekončí. New Model Army jsou sevřenou jednotkou, stále v pohotovosti, i když nedávná léta jim příliš nepřála. Navenek se sice – kromě pár nových vrásek – téměř nic nezměnilo, každým rokem je ale bitva složitější. Už to dávno není jako dřív, už to není „my versus oni“, je stále těžší poznat, kdo je kdo. Psa od vlka za soumraku jen tak nerozeznáte... A novým kouskům ani jednoho z nich nenaučíte.

Divoký hon je legendární průvod přízraků a duchů, který prý přináší válku nebo smrt, a vidět ho, je špatným znamením. Tenhle mýtus se v modifikacích objevuje téměř u všech evropských národů a některé z nich si to přivezly i do nového domova: pamatujete, jak Johnny Cash zpíval o „ghost riders in the sky“? Na obalu nového alba New Model Army Between the Dog and Wolf se objevuje právě Divoký hon a jeho vůdce Herne the Hunter, pochopitelně v představách kapelní výtvarnice Joolz Denby. Její kresba stála na začátku nového příběhu, právě odtud pramení hutná atmosféra a pohanská bojová vášeň, kterou je novinka prodchnutá. Každá nota rezonuje, každý úder bicích velí do útoku. Tohle kouzlo měli New Model Army od počátků a vydrželo jim to déle než tři desítky let – ale je s podivem, že místo aby se ztrácelo nebo unavovalo, neustále sílí. Smrt dlouholetého manažera kapely, dosud neuzavřený odchod basisty Nelsona a devastace vlastního nahrávacího studia se do not a témat alba promítají stejně jako podivná situace v rodné zemi – a vlastně po celém světě. Justin mluví o novém začátku. Pokud ho má symbolizovat Divoký hon, je to jasné: tlučme na poplach.

New Model Army byli kapelou, která fanoušky rozdělovala poněkud černobíle. Ti, co se jednou dostali dovnitř, zůstali už napořád, pro letmé kolemjdoucí jsou ale NMA příliš neproniknutelní. Možná právě tohle by se díky Between the Dog and Wolf mohlo změnit. Novinka je doširoka otevřená, a přitom základní atributy zůstávají zachovány. Úvodní Horsemen, Seven Times nebo I Need More Time mohou snadno připomenout starší skladby Nicka Cavea; chybějí jasné zpěvné refrény, skladby jsou propracovanější a dokonale vypointované. Kapela se pečlivě věnuje gradaci, využívá sbory a několikrát se stane dříve naprosto nemyslitelná věc – vůdčím nástrojem písně není kytara. Ta se místo o melodickou linku stará o pozvolné budování atmosféry a občas jsou riffy až strašidelné. Hojně uslyšíte klávesy, často ale pouze jako základní drone, nepodobný práci s hlukem Davida E. Edwardse z Wovenhand. Pro Between the Dog and Wolf ale zůstávají nejdůležitější bicí a perkuse, hlavní partneři a zároveň rivalové zpěvu. Neustále vábí, svádí a verbují.

New Model Army nespadají pod jednoduchou agitku. Doby hitu 51st State už jsou dávno pryč a zkušenosti naučily kapelu používat vlastní hlavu. Ve skvěle vygradované Stormclouds Justin Sullivan vzrušeně opakuje: „Desire is the point of everything.“ Touha je klíč, ale jedna věc je něco pojmenovat, druhá ukázat prstem. Hladové srdce má každý, stejně jako jiskry v očích, jen se s nimi musíme naučit zacházet. I za to bojuje Justin Sullivan: za vlastní cestu, otevřené možnosti a jasný pohled. Jakkoli největší bitvu nakonec svede každý sám v sobě.