Horká půda v Benghází

Michael Bay se vydal na horkou půdu adaptace incidentu v Benghází, kdy nepočetná osádka amerických špionů a vojáků musela ubránit tajnou americkou základnu před hordami libyjských ozbrojenců. Je radno od 13 hodin čekat typickou „bayovinu“?

Jak se to vezme. Bay samozřejmě i pro tenhle film vybrakoval hollywoodské sklady s výbušninami a s bičem nahnal veškeré herectvo do posilovny (John Krasinski nepřestává udivovat). I přesto ale 13 hodin působí strožeji, opravdové akce není tolik a ještě více se Bay krotí ve stylizaci, přitom fabule je živnou půdou snad všech jeho trademarků (zbraně, horko, chlapáctví, nacionalismus). Ale ne, Bay se drží zpátky a pokouší se vytvářet charaktery, situace, napětí, příběh. Je to dobře?

Paradoxně ani moc ne. Na Baye se nechodí pro autentičnost ani poselství, chodí se na absurdno a výbuchy v cool balení. Potem a krví se sice mistr vyšvihl výš, možná výš, než by sám býval čekal, jelikož zdárně vyvážil formu obsahem, ve 13 hodinách se mu to ale už nijak zvlášť nedaří. Film působí rozpolceně, jako by se rovina bombastická bila s rovinou sdělovací. Možná škodí předloha, která sice technicky skýtá mnoho prostoru pro hraní na supervojáky, je ovšem až příliš delikátní a také stále živá, pročež vyžaduje i střízlivější přístup. Důsledně se tudíž razí heslo „voják s lidskou tváří“. Ze základny se po skypeu volá a mává rodinám, řeší se promarněné šance a vlohy pro otcovství. Krasinski s Dalem se vyprofilují poměrně snadno, u zbytku má člověk problém orientovat se v plnovousech, popřípadě strništích. Zaměnitelnost postav nabourávají intimnější chvíle, u filosofujícího vousáče knižní citát, u jeho méně zarostlého kumpána frajírkovské řeči. Jakmile ale přijde na akci, jména k činům a slovům budete přiřazovat jen s obtížemi.

Ani když se z fáze „výjezd“ Bay přesune k pasáži „Helmův žleb“, nedaří se mu vybudovat přehlednou a strhující akci. Finální část filmu obsahuje až příliš mnoho monotónního střílení z vrcholků střech, které je pouze předvojem pekelné deus ex machina. Vytřít zrak se Bayovi daří, až když konečně sáhne ke starému dobrému zpomalenému záběru, předtím jen ilustruje žádanou drsnost a chlapáctví šestice vojáků.

Buduje alespoň tíseň a bezmoc, vnitřní konflikty v rámci základny, některé postavy projdou skutečným vývojem, jsou to ale paradoxně spíš ty vedlejší, které se pomalu prosazují na důležitější posty. Nevraživost vůči velícímu agentu CIA pak opět podtrhuje glorifikaci vojenských manýrů, která je ve finále posvěcena agentovým pokáním. I přesto se nakonec dostaví pocity dojetí – pramení ale především z toho, co film sděluje, než z toho, jak to sděluje.

Michael Bay adaptoval čerstvé a palčivé téma způsobem, jenž ho vyloženě neuráží, zároveň mu ale přidává pramalou hodnotu. Je obyčejnou polodokumentární rekonstrukcí, v níž se zplošťují charaktery a vše podléhá uniformitě. Z informativního a ilustrativního hlediska má smysl 13 hodin vidět, ale nadměrná očekávání, ať už náročného diváka, či Bayova fandy, jen těžko uspokojí.