Hudba jako nábytek: Synkro

Synkro na svém debutu Changes nepřichází v zásadě s ničím novým. V intencích downtempové elektroniky je ale album velmi umně a dotaženě zkonstruovaným produktem, který zajisté nadchne nejednoho fanouška žánru a má potenciál získat pro něj příznivce další.

Po letech vydávání různých EP, singlů, mixů a splitek se totiž Joe McBride konečně odvážil představit dlouhohrající debut. A čekat na tu správnou chvíli se nakonec vyplatilo. Album vydal u proslulého belgického labelu Apollo, který v minulosti zaštítil opusy žánrových hvězd jako Aphex Twin, Sun Electric, Locust, Eskmo nebo Biosphere. Vedle těchto jmen Syncrův počin neztrácí na lesku, zároveň jejichž žár nikterak nenarušuje. Deska je kvalitní připomínkou toho, co se dělo na elektronické scéně kolem roku 2000, kdy se na svět klubal jeden IDM label za druhým a zvěstoval novou hudební éru. Ta se časem přetavila v glitchovou scénu, aby si její protagonisté následně opět pomalu začali tykat s klasickými nástroji a kruh se tím uzavřel.

Changes skrývá ambient v ryzím enovském smyslu. Hudba jako nábytek a kreativní prvek dokreslující prostředí domova, myšlenkově však nijak zásadně podnětný, spíš posilující zadumanost domácího sofa, snového oparu andělského kůru a izolacionistických nálad. Hudba jako designérská práce, využitelná ke kontemplaci nebo jako podkres k práci na PC. Změna vědomí se ale nekoná.