Hudební okultismus Davida Tibeta

Britský projekt Current 93 se hudebně rozprostírá od post-industriálu a spirituálního neofolku k dark ambientu a jazzu. Skupinu založil roku 1982 David Tibet a její složení se nahrávku od nahrávky proměňuje. U zrodu stáli společně s Tibetem také John Balance a Fritz Haaman. Každý z nich se ale po čase vydal svou vlastní cestou a Tibet se stal středobodem, kolem jehož umělecké vize se seskupují nejrůznější hudebníci. Druhým pilířem je Steven Stapleton. Ten se sice ke Current 93 připojil později, nicméně od té doby figuruje na všech deskách, kterých za svou kariéru vydali přes dvacet. Pro Currenty je typická nejen experimentální hudba, ale také svébytné okultní texty, ve kterých se odráží Tibetův zájem o křesťanství, mysticismus, buddhismus, gnosticismus a další příbuzná témata.

Prodej nové desky I Am the Last of All the Field That Fell: A Channel byl zahájen 8. 2. 2014 a jak je pro Currenty zvykem, její vydání doprovázel speciální večer s živým vystoupením a představením nového materiálu. Tato událost se tentokrát konala v Londýně v Union Chapel. Společně s deskou byl také zahájen prodej dlouho očekávané knihy Sing Omega.

Alba Current 93 se vyznačují různorodými kolaboracemi a ani novinka není výjimkou. Mezi hostujícími muzikanty se objevuje pianista Reinier Van Houdt, saxofonista John Zorn nebo třeba zpěvák Nick Cave. Výsledkem je naprosto soudržné album, jehož vnitřní struktura je však značně proměnlivá, pohybuje se v rámci avantgardního jazzu s prvky minimalismu. Zazní expresivní freejazzový saxofon, klasický klavír, jemné bručení basového klarinetu, samply, ruchy, flétny a významným prvkem jsou také ženské backvokály, které dotvářejí Tibetovu typickou, tajemně snovou zpívanou recitaci.

Ačkoliv každá z jedenácti písní přináší rozmanitý hudební zážitek, spojuje je jednotná atmosféra, jejíž vývoj posluchače unáší od The Invisible Church k I Could Not Shift the Shadows. Jednotlivé skladby nabízí specifické hudební momenty, ať už jde o zajímavou instrumentaci, zpěv, proměnlivý způsob klavírní hry, strukturu, formu či melodiku. Hudební stopy jsou natolik vyrovnané, že jde jen stěží vypíchnout jednotlivosti. A tato nemožnost může být i největší předností alba. Jako v tomto případě.