Hudební pozitivista Son Lux

Objevení svého vlastního hudebního jazyka je pro hudebníky často tou nejvyšší metou a zároveň nekonečně úzkým vrcholkem, na němž se dá jen stěží udržet. Málo z nich dokáže najít takovou vnitřní rovnováhu, zatímco jejich posluchačům nezbývá než napjatě poslouchat a nedýchat, aby ani vánek...

Ryan Lott má větší počet hudebních nádeničin. V projektu Sisyphus se kamarádí s hip hoperem Serengetim a Sufjanem Stevensem, mihl se u These New Puritans nebo My Brightest Diamond a hudebně podkreslil několik filmů. Jako Son Lux na sebe ale strhává asi nejvíc pozornosti.

Už první deskou At War With Walls And Mazes zaujal odbornou i neodbornou veřejnost kombinací zpěvných a křehkých písní s jemnou experimentální konturou a razantními elektronickými přelivy. O tři roky později představil minimalismem i jazzem inspirované We Are Rising, kde dokázal, že to s mísením stylů myslí opravdu vážně. Potvrdil to na následujícím albu Lanterns, do něhož vmíchal brunátné rezonance i sborový zpěv a potvrdil, že dokáže být stále inovativní i přes charakteristický rukopis. S pomocí koncertních kumpánů Rafiqa Bhatii a Iana Changa se takový snaží být i na další desce.

Společně obtahují základní strukturu skladeb, nadýchané elektro/dreampopové melodie. Jsou ale proškrtané, přečmárané i dopisované tou nejjemnější a delikátní elektronikou. Mnohdy ji nechají prodrat na výsluní v podobě rvavých zvuků, ale nikdy se nevzdálí z míst, do nichž ji Son Lux už od prvopočátku nasměrovává. Nevymyká se ani přeefektovaná kytara, každý zvuk, ruch i zazpívaná hláska je pod přísnou kontrolou. Všechny písně jsou konzistentní, melodičnost ani experimenty se nepřerůstají, jsou prorostlé jako sochy z kontrastních materiálů. Oddělení jediné složky by celý zážitek devalvovalo.

Son Luxovy písně jsou mnohoznačnější než kdy dříve. Zvuk je komorní i velkolepý a nechybí mu dramatičnost ani pokora. Projevuje se obrovská míra imaginace a víra, že ruch je melodií a melodie ruchem. Jistota, s jakou se v téhle chatrné rovnováze pohybuje, je odzbrojující. Když popustí uzdu pokřiveným efektům, nezapomene ji později přitáhnout a osvobodit klavírní poetiku i symfonickou nebetyčnost.

Přestože Son Lux disponuje jakousi povznášející spiritualitou, album Bones působí až pozitivistickým dojmem. Všechny zvuky jsou měřitelné, dané, jasné a objektivizovatelné. Jsou čitelné a zřejmé, a v tom spočívá fantastická komplexnost, uchopitelnost a poznatelnost jeho vesmíru. Směřují k jednomu velkému poznání ideálu skrze metody a fakta. Zlatý řez mezi deskami.