Někdo to rád malé

Mudhoney nikdy nedosáhli úspěchů svých slavnějších souputníků ze Seattlu, na druhou stranu dodnes zůstali naživu, což je důvodem k oslavě…

Samotní Mudhoney by si v roce 1988, kdy natočili debutový singl Touch Me I’m Sick, na svých 25 let na scéně zcela jistě nevsadili. Čtveřice Mark Arm, Steve Turner, Matt Lukin a Dan Peters se dala dohromady jako parta známých kaličů z okolí bez jakýchkoliv ambicí (zdravíme Green River). Jediným hmatatelným cílem bylo zabít volný čas a užít si přitom trochu zábavy. Další exkurze do historie už není nutná, stačí si poslechnout aktuální singl I Like It Small – typičtí Mudhoney, špinavé kytary, chytlavý refrén à la Stooges, Markův kvílející hlas plný sarkasmu a humorný text popisující působení Mudhoney v hudební branži: „Memo production, low years/ Intimate settings, living it up appeals/ Dinget basements, showing ones/ No expectations, wait I’m not done!“

Novinka Vanishing Point na ploše 34 minut servíruje tradiční garage-punkový nářez ředěný kapkou psychedelie a bluesového feelingu, experimenty jako vystřižené z dob Since We’ve Become Translucent/Under a Billion Suns tentokrát nečekejte. Opakování fungující formule rozhodně není na škodu, Mudhoney nikdy nelpěli na aktuálních trendech a jejich hudba se i přes grungeovou nálepku vždy vymykala času a prostoru, v pořadí devátá studiová deska by stejně jako v roce 2013 mohla vyjít uprostřed 90. let. Mladistvá energie je i na prahu padesátky přesvědčivá, kytarista Steve Turner prokládá ostré riffy výbušnými sóly a bubeník Dan Peters neztratil nic ze své pověstné hyperaktivity, jak dokazují „hitovky“ Slipping Away a The Only Son of the Widow of Nain.

Mark Arm je s přibývajícími lety vtipnější a charismatičtější než kdy dřív a s úšklebkem dokáže ustát přepálené primitivní slogany výsměšné Douchebags on Parade či punkového uragánu Chardonnay („Get the fuck out of my backstage...“). Přirovnání k nesmrtelnému Iggymu Popovi se nabízí zcela přirozeně. Na albu sice najdete několik skladeb, kdy jinak vysoký standard padá a vy nachytáte Mudhoney s kalhotami u kolen, jmenovitě utahané stylové rozcvičky What to Do with the Neutral a Sing This Song of Joy, ale to starým kumpánům rádi odpustíte.

Vanishing Point je živelným důkazem, že Mudhoney nejenom že přežili až do současnosti, ale stále mají svým fanouškům co nabídnout a neztratí se ani v záplavě mladých formací, které se vezou na aktuálních trendech.