Image zůstává stejná, jen dospěli - Palma Violets

Za podivným názvem kapely se skrývá čtveřice mladíků z Londýna. Díky internetu na sebe upoutali pozornost ještě před tím, než stihli vydat nějaký singl, a po krátké době si jich všiml i britský magazín NME. Ten je vzal pod svá křídla, stejně jako mnohé další britské kytarovky typu Peace, Royal Blood nebo Jamieho T. Od vydání debutu 180, který dle NME obsahoval singl roku 2012, uběhly dva roky a kapela je tu s jeho následovníkem.

Image zůstává stejná. Čtveřici v obnošených sakách, kloboucích a rozhalených košilích stále nenarostl ani vousek na tvářích a písně jsou oslavou mladistvého ducha a bujarého dospívání. Hlavně žádné holky, kamarádství je nadevše. Druhá deska se od debutu nijak neliší, Danger in the Club má stejné mezery. Jenže u něj bylo možné je přehlédnout díky svěžímu přívalu energie, která je najednou méně uvěřitelná. Kluci dospěli, jakkoliv se tomu snaží zabránit.

Může se zdát, že desce chybí originalita, ale je možné něco takového očekávat od pubrockové desky? Dnes málo vyhledávaný žánr se vyznačuje jednoduchostí a odklonem od jakékoliv známky progrese. Jeho kolébkou jsou malé britské puby, proto se Palmě Violets daří nejvíce na ostrovech, kde v podobných podnicích stále vystupují, i když by mohli řádit na větších pódiích.

První deska mířila na lokální posluchače a až vliv NME způsobil globální přízeň. Danger in the Club opouští domácí prostředí a hledá nové motivy, tím nejvýraznějším se stává výsměch americké kultuře, kterou ztvárňuje hollywoodský sen. Kapela by si mohla najít aktuálnější látku, ale kombinace sedmdesátkového pub rocku s ikonickým tématem modifikace amerického snu vytváří symbolické spojení, které lze jednoduše uchopit. A to jde.

Titulní song definuje atmosféru nahrávky a zároveň se nejvíce přibližuje zvuku velkých britských kapel. Podobně je na tom i začátek druhé písně Hollywood, který naznačuje, že by kapela uměla složit velký kytarový hit, ale raději zůstává u sborových hospodských popěvků. Palma Violets nepatří mezi nejchytřejší projekty posledních let, ale aspoň si na nic nehraje a zprostředkovává uhlazenou verzi levné britské kultury.