Isis – ambice vychladlého magmatu?

Staré přísloví říká, že o „mrtvých jen dobře“. Tantrik by mohl polemizovat o smrti jako takové, těžko říci, jak o té hudební. Zarytý skalní fanoušek očekává méně či více úspěšné reuniony a skeptikovi nezbývá nic jiného, než krčit rameny, případně se těšit/hrozit z různých výběrovek a kompilací. Ipecac Recordings těm zhrzeným nabízí třídiskovou (třídeskovou?) edici Temporal od zaniklé galaxie Isis.

Paradox toho, že z černé díry občas něco vypadne, získává platinový lesk hlavně tím, že tento urbanizovaný mikrosvět přináší opravdu něco zapadlého a neviděného. Teď mají štěstí nejenom sběratelé singlů a jiní hvězdáři, ale i zcela průměrní fanoušci Isis, jakkoliv ironicky to může vyznít. Krom video materiálu, který obíhá kolem třetího nosiče v podobě DVD, má Temporal i přitažlivě konstruovaný playlist. Ten má něco opravdu pro každého – neglazované a rozmáchnuté verze skladeb z Wavering Radiant pro ty, ve kterých tato deska vzbuzovala pochybnosti či nevoli. Smetánka by nemusela pohrdnout „odfláknutou“ Wills Disolve nebo mohla zavzpomínat na Oceanic, ovšem vzpomínky na Black Sabbath nebo Godflesh, toť subjektivní karamelová pusinka hudební paradentologie. Remixy singlů jsou věcí, která nikoho příliš nepřekvapuje, pokud na nich ovšem nepracuje Buzzo a Lustmord, ovšem ambice vychladlého magmatu pronásledují tyto side verze odnepaměti. Pronikneme-li skalpelem hlouběji do tkáně, přijde i na intenzivní tvůrčí krvácení v podobě skladeb Temporal nebo Way Through Wowen Branches, která konečně není výsadou jenom majitelů japonské verze Wavering Radiant.

Rozložit zdánlivě nesourodý materiál napříč celým hudebním Jordánem do dvou disků, je práce která ve výsledku nepřináší jenom skvělý pocit plynulosti a vyváženosti, ale taky neopomenutelný posluchačský komfort. Jádro je skutečně žhnoucí a to samé by se dalo říci o skořápce, nabízející skrytý půvab negativu fotografií Černobylu. S Temporal si jde chlapecky hrát na mnoho způsobů. Vystavit si jej, jako většinu kompilací, do vitríny a nechat na libůstku padat prach. Nebo sledovat jako krátký, neucelený film, rozdělený do bizarních povídek a scén bez zdánlivé souvislosti. Taky je tu možnost poslechu, což je možná ta nejzábavnější a nejdobrodružnější hra, která k Isis patřila a patří. Ne každému se bude chtít investovat do pohrobků, kteří jsou už jednou nohou v zaprášeném sarkofágu nehranosti, v tomhle případě se však nemusí sběratel bát, že by kniha zůstala nepopsaná a hrací plocha bez rýh.

Skládat z osárií a zvířecích hřbitovů něco pořádného, vkusného a výživného, to stojí úsilí a chce to silný žaludek, protože ohlodávat tvorbu se snahou udělat kompilaci či „best of“ zavání meziplanetárním chaosem v márnici. V tom lepším případě. O to spokojenější pocit ve mne vzbuzuje Temporal. Důstojný raport fexta sedmnáctého století může být přirovnáním vpravdě pappenheimovským, leč mimo čas a reálie. Kompilace, která je skleněným projektilem proti tvrdé kůži skeptikově a nejen vitrínou s milými postradatelnostmi.