Články / Rozhovory

Ivan Bierhanzl (Ostravské dny): Nejde o výdrž s dechem, ale sluchem

Ivan Bierhanzl (Ostravské dny): Nejde o výdrž s dechem, ale sluchem

Jarmo Diehl | Články / Rozhovory | 16.08.2021

Do Ostravy se zanedlouho sjedou asi dvě stovky hudebníků, aby se podíleli na 11. bienále jednoho z největších tuzemských festivalů soudobé vážné hudby Ostravské dny 2021, který je zaměřen na otázky, problémy a koncepty soudobé tvorby. Nejen o nich hovoří Ivan Bierhanzl, kurátor Minimaratonu elektronické hudby, který poběží v rámci festivalu, a taky hudebník, jehož znáte z působení v souborech The Plastic People of the Universe, Dg307, Agon Orchestra a mnoha dalších.

Letmá i hlubší internetová rešerše potvrzuje mé očekávání: o festivalech soudobé vážné hudby typu Ostravské dny informují především veřejnoprávní média plus některá menší, zmínky bych našel určitě v Advojce a samozřejmě větší materiály v His Voice. Full Moon Ostravské dny už pár let podporuje, ale nedá mi to nezeptat se - u podobných přehlídek jste minimálně od začátku milénia, vidíte nějaký vývoj ze strany publika? Co je to vlastně „nová hudba”?
Od 60. let minulého století se pojem „Neue Musik” či „New Music” začal používat hlavně v odborných muzikologických kruzích jako označení pro současnou tzv. vážnou hudbu, ale ne tu konzervativního typu, ale progresivní linie, vycházející z postwebernovského serialismu a dalších „nových” kompozičních technik, jak se objevovaly v 60. letech. Zjednodušeně řečeno, jak je to chápáno dodnes, jde o současnou, komponovanou hudbu s nějakým více či méně experimentálním obsahem. Ostravské dny nejsou jistě tak masovou záležitostí, jako třeba Colours, ale jejich publikum je zasvěcené, ať už se jedná o skupinku příznivců přijíždějících každoročně z Prahy či Brna nebo o účastníky kurzů, kteří tvoří nezanedbatelnou část publika. Podle analýzy facebookové skupiny Minimaratonu elektronické hudby jsou hlavní cílovou skupinou téhle části festivalu muži ve věku 35-44 let, nicméně doufám, že dorazí i ostravská mládež. Stejně jako na celé Ostravské dny.

Nejsem si jistý, kolik příznivců Plastiků nebo Dg307 o vás ví, že se léta pohybujete kolem podobné hudby. Měl k ní underground blízko, tedy k tehdejší-současné vážné hudbě?
Kdysi dávno na konci 70. let nám poslal Karel Voják z New Yorku trojalbum Drumming Stevea Reicha, tehdy ještě na vinylu. Pamatuji bezpočet večírků spojených s Reichovou hudbou. Od té doby mám pro Reicha a hudbu amerických minimalistů, jako jsou Philip Glass, Terry Riley nebo John Adams, slabost, s Petrem Kofroňem a Agon Orchestra jsme během let hráli řadu skladeb těchto autorů, včetně tří Glassových oper a podobně. Nevím, jak ostatní z vámi zmíněných kapel, ale mne to poznamenalo celoživotně. Spojujícím prvkem v rovině hudební by mohly být některé příbuzné vlastnosti, jako jsou např. repetitivnost.

A má undergroundová minulost mne ne a ne opustit. Vydavatelství Guerilla Records získalo práva na hudbu Milana Hlavsy a PPU, zabývám se digitalizací a remasteringem nahrávek z původních analogových pásů a nelze se, s odstupem času, vyhnout otázce hodnocení těchto nahrávek. Co je stále ohromující, je Hlavsův nesporný talent a osobitost jeho hudby. A je dobře, že jsem před lety přesvědčil své kolegy z Agon Orchestra, abychom se ujali Hlavsovy hudby a dali jí další rozměr, což se pak podařilo ve společných projektech Agon Orchestra a PPU Pašijové hry velikonoční a Obešel já polí pět. Mělo to další pokračování na albech s Filipem Topolem, s Ivanem Jirousem a projektu Dg307 Remix, který se teprve letos s pomocí grantu MK ČR snad podaří dokončit.

Stál jste před téměř dvaceti lety za pražským Maratonem soudobé hudby, letos kurátorujete Minimaraton elektronické hudby v rámci Ostravských dní. Proč ten důraz na délku takových přehlídek, k čemu je ta „maratonizace” dobrá?
Máte pravdu, ale ten poslední mnou pořádaný, někdy v roce 2006, finančně zkrachoval, tak jsem se zařekl, že už se do podobných podniků nebudu pouštět. Mezitím ovšem vyrostla nová generace promotérů i posluchačů a byl jsem osloven Martinem Klimešem z opavského spolku Bludný kámen, abych se ujal letošního ročníku Minimaratonu elektronické hudby, který každoročně pořádají, vždy s jiným kurátorem. Maraton v názvu je tak trochu jen mediální pozlátko, u rockových festivalů je celkem běžné, že hraje pět kapel za sebou během jednoho večera. V našem případě se ovšem nejedná o „zábavu” spojenou s alkoholem, ale předpokládá se publikum soustředěné na poslech. Možná proto je označení „maraton” na místě, nejde ovšem o výdrž s dechem, ale sluchem.

Jednou z hlavních otázek, která stojí v záhlaví Minimaratonu, je zřejmě „Co je to elektronická hudba”? Výběr je velmi pestrý. Podle jakého klíče jste postupoval při skládání programu?
Můj klíč byl jednoduchý, je tam prostě hudba, kterou bych rád slyšel, ale zároveň jsem se chtěl vyhnout trochu strnulému „akademickému” pojetí elektroniky, jaká vzniká u některých „laptopářů”. Mrzí mne, že jsme nakonec nemohli pozvat již domluveného Lee Ranalda ze Sonic Youth s jeho Suspended Guitar, tím by byl program takřka dokonalý. Nicméně hlavní zadání pořadatele, to znamená hudba s prvky elektroniky, byla splněna.

Minimaraton otevře vystoupení Petra Válka, o kterém před časem psal dokonce renomovaný zahraniční server The Wire. V čem je Válek tak speciální?
Petr Válek je „venkovský samorost”, původním povoláním kameník, vyrábí většinou z recyklovaných materiálů různé zvukově-kinetické objekty, které okouzlují svou dětskou hravostí, a prostřednictvím youtube kanálu má tisíce příznivců z celého světa. Nemá to do Ostravy daleko, přijede vlakem s jedním kufrem plným různého „haraburdí” a na místě pro nás vytvoří, jak doufám, jednu ze svých dalších bizarních instalací.

Na co jste nejvíce zvědavý z celého programu Ostravských dní?
Přiznám se, že nejvíc jsem zvědavý na premiéru Skladby pro smyčcový orchestr v čtvrttónech, kterou napsal Karel Ančerl, více známý jako vynikající dirigent, v době svých studií na pražské konzervatoři ve třídě Aloise Háby v roce 1929. Rukopis ležel roky nepovšimnutý ve sklepě Rudolfina v archivu České filharmonie, kde jsme jej spolu s Maximiliane Ančerlovou před časem našli a nyní zazní v Ostravě ve své premiéře.

V programu se objevuje i Pavel Zajíček, tedy jeho texty, které jsou základem projektu Svobodná místa. K Zajíčkovi máte blízko, taky jste zažil druhou polovinu minulého století a socialistické zřízení. Jak se díváte na českou společnost posledních třiceti let nejen v kontextu toho, že umělci jako Pavel Zajíček mají v důchodovém věku existenční problémy?
My umělci si ty problémy někdy děláme sami, neplatíme zdravotní a sociální pojištění a podobně. U Pavla byl mimo jiné hlavní problém v tom, že za dobu, kdy pobýval v emigraci, neměl potvrzení o zaplacení pojištění, tudíž se mu ty roky nemohly započítat do důchodu. Ale vzedmula se vlna solidarity, vznikl fond na podporu jeho a jemu podobných případů, z čehož usuzuji, že česká společnost, nebo alespoň ta její část, kterou vnímám, je v pořádku.

Jak vnímáte Ostravu, máte k ní nějakou hlubší vazbu?
K Ostravě žádný hlubší vztah nemám, ale rád tam jezdím, odehrál jsem tam řadu koncertů ať už s Agon Orchestra nebo s kapelami typu PPU, Dg307, MCH Band nebo s Ora Pro Nobis Oldřicha Janoty. Při přípravě programu pro Minimaraton jsem však objevil zcela náhodnou, ale hezkou souvislost. Steve Reich používá v jedné ze stěžejních skladeb večera Different Trains Janáčkovu nápěvkovou metodu, ač se tím nikde moc nechlubí, přenáší intonaci lidské řeči do hudby.

více o Ostravských dnech zde

Info

Ostravské dny 2021
19.–28. 8. 2021
Ostrava
Fb festivalu

foto © Zdeněk Vykydal

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

VickiKristinaBarcelona: Milujeme blešáky

Adéla Polka 17.09.2021

Skupina jako by se svým vzezřením přenášely při vystoupení do trochu jiné doby. Třicátá léta, New York, špinavé pajzly, vajgly a chlast. A Tom Waits.

Peter „Ryby“ Rybár: Pravý underground je charita

Richard Kutěj 07.09.2021

Jak funguje slovenský undergroundový label, kterému se daří držet krok se světem, jak vypadaly devadesátky na dark elektronické scéně? Nejen o tom je tento rozhovor.

Tomm Prochazka (Dirty Old Dogs): Umět nechat odejít to krásné

Jiří Přivřel 31.08.2021

O inspiracích a tvůrčím procesu, který vedl ke vzniku alba, jsme si povídali s frontmanem Tommem Prochazkou.

Filip Kubelka (Fraj): Absentuje tu tradícia navštevovať festival tohto typu

Jarmo Diehl 24.08.2021

Znáte slovenský region Gemer? Dobrá příležitost, jak ho poznat, se naskytne tento víkend, kdy se v Rimavské Sobotě odehraje festival Fraj.

February: Každá kapela si myslí, že je žánrově rozteklá

Michaela Šedinová 20.08.2021

Skupina February vydává své druhé album. Jejich hudba se pochopitelně vyvíjí – na nové desce si zkouší prvky math-rocku.

Pořadatelská: Pavel Trčka (Fujaré)

redakce 19.08.2021

Fujaré je dobrovolná občanská aktivita, Fujaré to baví, Fujaré se zajímá o svět, Fujaré nemá vlastní prostor, Fujaré je neziskovka.

Milan Tesař (Radio Proglas): Naslouchat a reagovat

Michal Pařízek 02.08.2021

Centrum world music v Brně? Může být. S Milanem Tesařem o nové scéně Maratonu hudby, důležitosti hudebních cen i pozitivním efektu covidu na rádio.

Duo Ruut: Inspirujeme se navzájem

Adéla Polka 20.07.2021

Získaly prestižní cenu Ethno Music Awards a letos se se svou citerou vypraví i do České republiky. Rozhovor o estonském zaříkávání i jednom nástroji pro dvě.

Barbora Koritenská, Libor Staněk (Živá vila): Prachatice jsou takové jihočeské Twin Peaks

cyril kosak 15.07.2021

Vivat Vila! Rozhovor o druhém ročníku festivalu, který přesahuje hranice prostého hudebního podniku se sebelepší nabídkou. Pojďte zažít Prachatice!

Raül Refree: Potřebuji být inspirován

Michal Pařízek 08.07.2021

Barcelonský rodák Raül Refree má pověst umíněného a talentovaného podivína, který si dělá věci zásadně po svém. Rozhovor, živá vystoupení u nás co nevidět.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace