Reklama
Reklama

Jak vyleštit srdce? (Ought)

Od syrového a tvrdého zvuku předchozí nahrávky Sun Coming Down se Ought posunuli do new wave prostorů. Postpunk je na Room Inside the World úplně jiný.

Reklama

Již první klávesové akordy v úvodní Into the Sea naznačují, že se Ought vydali novým směrem – Room Inside the World je nejvyleštěnější deska, kterou tahle kanadská postpunková kapela kdy nahrála. Možná za tím stojí i spolupráce s větším indie labelem Merge, ke kterému přešla od kanadského Constellation. Frontman Tim Darcy ale hovoří o záměru vytvořit opravdu „studiovou“ nahrávku. Předtím se jejich hudba rodila rychle, během jamování o volné chvilce, tentokrát si Ought udělali digitální moodboard a šířili mezi sebou i na dálku nejrůznější inspirace a nápady, novou desku kompletovali jako mozaiku, promýšleli a dolaďovali každý detail.

Nejvíc se pečlivá práce odrazila na dynamice skladeb: téměř každá z nich těší zajímavým přechodem, ve kterém se sofistikovaně mění rytmy a nálady. Zvuk je tady mnohem čistší, špinavé přetížené kytary se uklidnily a do popředí vystoupil objemný a melodický Darcyho zpěv, který tentokrát odhaluje až nečekané hloubky. Od syrového a tvrdého zvuku předchozí nahrávky Sun Coming Down se Ought posunuli do new wave prostorů. Postpunk je na Room Inside the World úplně jiný: zamyšlený, vyrovnaný, melodický. Právě v takovém duchu se nesou první tři písničky, pak ale následuje rafinovaný radiový hit These 3 Things dokreslený smyčci, bicí mašinou a „tleskajícími“ perkusemi. Desire pak vybočuje z celé tvorby Ought nejvíc: díky zpěvu a lehkému soulovému nádechu zní jako balada od Dexys Midnight Runners. Sám Darcy však za nejpřekvapivější věc na desce považuje klidnou až ukolébavkovou skladbu Brief Shield; skupina prý ze začátku vůbec nechtěla vytvořit něco tak jemného.

V některých momentech album uchvacuje. Například tím, jak se lenivý valčík Take Everything pomalu roztáčí v hlučný krautrock a pak se vrací zpět. Into the Sea si pohrává s rytmy a přímočará postpunková Disafectation se v prostředku zasekává a znervózňuje synkopami kláves a kytar. Svěží přístup k žánru i zvuková pestrost si určitě zaslouží pozornost i pochvalu, žádná srdeční rána se nerozevře a žádná tvůrčí (ani ničivá) energie se neprobudí. Zdá se, že se Ought nechali unést leštěním nových písniček natolik, že omylem setřeli i jejich emoční vrstvu.

Tento článek je zdarma. Pořiďte si předplatné a můžete číst všechny naše články.

digital

79 Kč/měsíc
  • Základní digitální přístup, pouze na 1 měsíc
  • Veškerý obsah webu
  • Prémiové články

digital+

83 Kč/měsíc
Navíc oproti digital
  • Veškerý obsah webu bez reklam
  • Unikátní playlisty
  • Podcasty
  • Možnost odemknout 3 texty měsíčně pro ostatní
Možnost kdykoliv zrušit
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama