The Jams of Saddest Night Are (Saade vs Night)

Ne, tohle není novinková nahrávka, ovšem sluší se jí připomenout z několika důvodů. Předně Saade vyjíždějí na pár koncertů v nové sestavě a s nachystanou novou deskou, Simona za bicími nahradil Regál z Priessnitz, takže tu máme jesenické duo. Za druhé Night. Táborská parta, která mixovala punk s elektronikou a jíž vévodil Amák, toho času vytížený producent. (Ano, kořeny v Sunshine.) A teď oslí můstek a velbloudí ohon – budeme se bavit o splitu Saade a Night, který vyšel v létě 2011. Coby volný stah a kazeta. MC. Magnetofonový pásek.

Zpátky v čase. Saade ještě hrají v sestavě Zakopal / Rozbořil (nomen omen) a v úsporné sestavě bicí vs hradba (bas)kytarového aparátu nechají čas od času vykrvácet ušní oddělení v místě koncertu, o jejich zvukovém valu jdou historky. Mají za sebou First Demo EP (2010), kde zúročili kontakty na japonské Boris, mají za sebou i velkou desku You Are Coming Home (rovněž 2010). Ta je zdánlivě jemnější a melodičtější. Baladická kombinace metalu i popíku chutná trochu bluesy, chutná trochu grunge, odkazuje ke starým metalům silně, nikoliv hloupě. Od té doby skoro nic.

Night jsou na tom podobně. Superskupina ze suprtáborské scény (hráči prošli Please The Trees, Veena, C, Waave, Sunshine), suprrok 2010, kdy vydali dlouhé album High End Low Liberation, vyjeli odehrát několik koncertů do Anglie, dost koncertovali i u nás. Od té doby skoro nic. Tedy až na kazetový split se Saade nazvaný Saddest Night. To znamená tři, resp. dvě nové skladby plus dva songy coby společný „jam“.

Saadistický stroj plný romantiky je postavený na několika hrubých riffech prohnaných přes basové potrubí (a nespočet bustrů), se zvukem si rádi hrají, takže od stonerové psychedelie se odrážíme ke corganovsky zkresleným bumerangům. Že jim jsou blízcí astro-popoví metalisti Boris dokazuje žánrová nenažranost a smysl pro noiseové momenty, stejně jako všudypřítomný baladický odér. O epigonství nemůže být řeč, přestože okleštěný nástrojový dualismus má v jejich podání plnotučná procenta. Příliš špinaví, příliš smirkoví zpěvem.

Špinaví jsou i Night, jejichž problém jsem už od debutu viděl v délce skladeb. Ne, Night neprodukují ten zasmrádlý elektro-rock, elektronika v souběhu s rockovou sestavou má kvalitu podivného industriálního post-punku, který sice nepracuje prvoplánově a má „poškozenou“ písňovou strukturu (klad), ale delší instrumentální pasáže vždycky dohoní zduřelý ocas refrénu. E-clash. Navzdory tomu, že šikovně zacházejí s velkou masou elektronických zvuků a umí klouzat melodickými tobogány, mají rádi noiseový mráz v zádech a zastřený zpěv. Navzdory tomu jsou nejméně přesvědčivé společné vály Saade a Night, tenhle „life sensation“ je jako osolené kafe. Jak hodně sladíte, zkuste sami, Election Records nabízejí free down, k.y.e.o. kazetový meteor.