Články / Reporty

Jazz dvou kontinentů (Jorge Rossy Vibes Quintet)

Jazz dvou kontinentů (Jorge Rossy Vibes Quintet)

David Bláha | Články / Reporty | 20.01.2020

V rámci letošního ročníku festivalu Jazz čtyř kontinentů vystoupila v pražském Jazz Docku pětice špičkových hudebníků. Jorge Rossy, který kvintet sestavil, vystudoval hru na bicí, později přešel ke klavíru, a nakonec své zkušenosti spojil ve hře na vibrafon. Se saxofonistou Markem Turnerem Rossyho pojí společná historie. Oba se znají z devadesátých let v New Yorku a oba také hráli se slavným pianistou Bradem Mehldauem. Za bicími Rossyho vystřídal Billy Hart, ročník 1940, který za svou kariéru stihl spolupráci s Milesem Davisem, Herbiem Hancockem, McCoyem Tynerem, Stanem Getzem, Pharoahem Sandersem a mnoha dalšími zvučnými jmény jazzové scény. Celý večer plnili na výbornou svoji méně nápadnou, přesto zásadní roli kytarista Jaume Llombart a basista Doug Weiss.

Koncert začal písní Saliva z alba Beyond Sunday, kterou Jorge Rossy Vibes Quintet společně nahrál a vydal roku 2018. Úvodní melodie připomene tvorbu Thelonia Monka, což vlastně vypovídá i o celém výrazu a zvuku, který skupina vytváří – obrací se do minulosti a vychází zejména ze zlatého období jazzové hudby přelomu padesátých a šedesátých let minulého století. Rossy dohlížel na hru svých spoluhráčů, udával změny, nezřídka se vzdálil ze svého místa a pozorně poslouchal, jen aby se ve správný okamžik znovu zapojil do hry. Jeho vibrafon měl jemně zvonivý zvuk, který zněl celým prostorem Jazz Docku.

Největší hvězdou večera byl jazzový veterán Billy Hart. Přestože letos oslaví osmdesátku, jeho hra byla prakticky bezchybná. Zdá se, že i když je pro svůj pokročilý věk zřejmě lehce limitován ve svých možnostech, je si naprosto vědom svých schopností a podle toho se mezi hudebníky o jednu až dvě generace mladšími pohyboval. Svou hrou dokázal držet tempo, podporovat sólisty, úderně udávat rytmus skladby nebo naopak v baladách vytvořit lehký doprovodný šum metliček. Skupina zahrála jak pomalejší, tak rychlejší kusy.

Za jeden z vrcholů večera považuji cover skladby pianisty Lennieho Tristana s názvem April. Vibrafon, saxofon i kytara precizně společně kopírovaly oblouk Tristanovy melodie a samozřejmě nechybělo místo pro sóla. Momenty, kdy se do hry intenzivně pustili všichni hráči najednou, patřily k těm nejlepším. Saxofonista Mark Turner je věrným pokračovatelem odkazu Johna Coltranea nebo Waynea Shortera a svůj cit měl příležitost předvést ve většině písní, které skupina zahrála. Kytarista Jaume Llombart ve finále předvedl, že svou hrou jenom nenahrazuje chybějící doprovodné pianové akordy, ale ve španělsky laděné skladbě Bolero vyniklo jeho jemné a nenápadné mistrovství. V Route 666 pak dokázal odvážně improvizovat přes složitější, neurotický rytmus.

Přestože hudebníci hráli ve dvou setech přes dvě hodiny, koncert utekl jako nic. Publikum bylo nadšené tak, že dostalo na rozloučenou ještě přídavek Sexy Time, v němž Rossy naplno projevil svůj osobitý smysl pro humor a následně poslal publikum spát.

Info

Jorge Rossy Vibes Quintet ft. Mark Turner & Billy Hart (us/esp)
19. 1. 2020 Jazz Dock, Praha

foto © archiv Jorge Rossy

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Jazz přede dveřmi filharmonie (Jazz Goes to Town)

Jiří Vladimír Matýsek 17.10.2021

Jazz Goes to Town rád prošlapává nové cesty. Otázka je, jestli je to cesta objevitelská, nebo jde jen o slepou uličku v dalším vývoji přehlídky.

Zničit a přetvořit (Jazz Goes to Town 2021)

Jiří Vladimír Matýsek 16.10.2021

Další dva festivalové dny daly divákům zabrat. Dramaturgie se tentokrát pustila do poněkud náročných vod – což ale není nikterak špatně.

Progrese a tradice (Jazz Goes to Town 2021)

Jiří Vladimír Matýsek 14.10.2021

Podstatnou změnou byl dominantní syntezátor a také černý humor, který se odrážel v názvech skladeb i groteskní hudbě. Proklatě dobré a nesmírně intenzivní...

Výlet k hraniciam hluku. A trochu ďalej. (Hluková mystéria 2021)

Lucia Banáková 22.09.2021

Občas sa mi zdá, že všetko v Ostrave je zvláštne vyvážené ako napríklad tá tvrdá práca divokou zábavou...

Na maximum (Mighty Oaks)

Anna Kubínová 11.09.2021

Zatímco sérií prvních skladeb si tak trochu testují atmosféru a starají se především o to, aby se koncert rozběhl, postupně se uvolní.

Duchovní obroda barokem a jazzem (Svatováclavský hudební festival 2021)

Veronika Mrázková 09.09.2021

Blažíková má andělský hlas, je mistryní koloratur a strofické skladby rytíře Adama Michny z Otrokovic jsou v jejím podání přístupné a srozumitelné.

Zahradní slavnost aneb Sharpe 2021

Michal Pařízek 06.09.2021

Sharpe byl slavností, v níž se nadšení a zaujetí pořadatelů násobilo s radostí návštěvníků, což přineslo jiskřivý ohňostroj zážitků. Tady jsem doma, mohl bych být.

Strašidelnej zadek v podzemí: Spooky Butt 3

Minka Dočkalová 06.09.2021

Výstava uzavírá trilogii vyjadřující se k absolutní tělesnosti člověka. Instalací nejde projít, aniž by se nás bezprostředně dotkla. Je totiž o nás všech.

Setkání v sadu - Osmý světadíl. Být či nebýt. (Pelhřimovy 2021)

Václav 05.09.2021

Jedeme s otcem zakladatelem Bratrem Orffem, Lukášem Novotným, dva dny před zahájením a kocháme se výhledy po krajině...

Lázeňské dvojhránky 2021 (Maminka)

Veronika Havlová, Viktor Palák 01.09.2021

Céline Sciamma využila období korony k natočení intimní, křehké a trochu mystické miniatury, v níž, jak je u autorky zvykem, objevujeme svět z ženské perspektivy.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace