Články / Reporty

Jazz dvou kontinentů (Jorge Rossy Vibes Quintet)

Jazz dvou kontinentů (Jorge Rossy Vibes Quintet)

David Bláha | Články / Reporty | 20.01.2020

V rámci letošního ročníku festivalu Jazz čtyř kontinentů vystoupila v pražském Jazz Docku pětice špičkových hudebníků. Jorge Rossy, který kvintet sestavil, vystudoval hru na bicí, později přešel ke klavíru, a nakonec své zkušenosti spojil ve hře na vibrafon. Se saxofonistou Markem Turnerem Rossyho pojí společná historie. Oba se znají z devadesátých let v New Yorku a oba také hráli se slavným pianistou Bradem Mehldauem. Za bicími Rossyho vystřídal Billy Hart, ročník 1940, který za svou kariéru stihl spolupráci s Milesem Davisem, Herbiem Hancockem, McCoyem Tynerem, Stanem Getzem, Pharoahem Sandersem a mnoha dalšími zvučnými jmény jazzové scény. Celý večer plnili na výbornou svoji méně nápadnou, přesto zásadní roli kytarista Jaume Llombart a basista Doug Weiss.

Koncert začal písní Saliva z alba Beyond Sunday, kterou Jorge Rossy Vibes Quintet společně nahrál a vydal roku 2018. Úvodní melodie připomene tvorbu Thelonia Monka, což vlastně vypovídá i o celém výrazu a zvuku, který skupina vytváří – obrací se do minulosti a vychází zejména ze zlatého období jazzové hudby přelomu padesátých a šedesátých let minulého století. Rossy dohlížel na hru svých spoluhráčů, udával změny, nezřídka se vzdálil ze svého místa a pozorně poslouchal, jen aby se ve správný okamžik znovu zapojil do hry. Jeho vibrafon měl jemně zvonivý zvuk, který zněl celým prostorem Jazz Docku.

Největší hvězdou večera byl jazzový veterán Billy Hart. Přestože letos oslaví osmdesátku, jeho hra byla prakticky bezchybná. Zdá se, že i když je pro svůj pokročilý věk zřejmě lehce limitován ve svých možnostech, je si naprosto vědom svých schopností a podle toho se mezi hudebníky o jednu až dvě generace mladšími pohyboval. Svou hrou dokázal držet tempo, podporovat sólisty, úderně udávat rytmus skladby nebo naopak v baladách vytvořit lehký doprovodný šum metliček. Skupina zahrála jak pomalejší, tak rychlejší kusy.

Za jeden z vrcholů večera považuji cover skladby pianisty Lennieho Tristana s názvem April. Vibrafon, saxofon i kytara precizně společně kopírovaly oblouk Tristanovy melodie a samozřejmě nechybělo místo pro sóla. Momenty, kdy se do hry intenzivně pustili všichni hráči najednou, patřily k těm nejlepším. Saxofonista Mark Turner je věrným pokračovatelem odkazu Johna Coltranea nebo Waynea Shortera a svůj cit měl příležitost předvést ve většině písní, které skupina zahrála. Kytarista Jaume Llombart ve finále předvedl, že svou hrou jenom nenahrazuje chybějící doprovodné pianové akordy, ale ve španělsky laděné skladbě Bolero vyniklo jeho jemné a nenápadné mistrovství. V Route 666 pak dokázal odvážně improvizovat přes složitější, neurotický rytmus.

Přestože hudebníci hráli ve dvou setech přes dvě hodiny, koncert utekl jako nic. Publikum bylo nadšené tak, že dostalo na rozloučenou ještě přídavek Sexy Time, v němž Rossy naplno projevil svůj osobitý smysl pro humor a následně poslal publikum spát.

Info

Jorge Rossy Vibes Quintet ft. Mark Turner & Billy Hart (us/esp)
19. 1. 2020 Jazz Dock, Praha

foto © archiv Jorge Rossy

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Monkey Week 2022: Kousek srdce

Michal Pařízek 28.11.2022

Jeho zvědavost je upřímná a nenucená, v tu chvíli ještě netuším, že podobně milých lidí potkám spoustu. Jsem tu sotva hodinu a už se chci stěhovat...

Bonobo a jeho zlatý rez

Matej Kráľ 28.11.2022

Bonobo vyrátal zlatý rez klubového a kapelového zvuku. Vzišla z toho skvelá párty.

Alternativa 2022: Nové pohledy, staré základy

Jan Starý 27.11.2022

Alternativa vyniká přehledem o kontinentální scéně a dokáže nabízet jiné pohledy na starší přístupy. Ještě víc než loni ale chyběli mladí hudebníci a elektronika.

Možno sa už neuvídime (Injury Reserve)

Jonáš Sudakov 26.11.2022

Zamyslenejšie a atmosferickejšie pasáže predchádzajúcich päťdesiatich minút nahradili moshpity a skandovanie. Dôstojná rozlúčka s Injury Reserve.

Citový vyděrač Nils Frahm

Lukáš Grygar 25.11.2022

Podezřelý: Frahm, Nils, ročník 1982, státní příslušnost německá, žánrová „contemporary classical“. Už máte dostatek indicií?

Stále svěží šumperské blues (Blues Alive 2022)

Jiří V. Matýsek 21.11.2022

Letošek jako by startoval novou éru, uvolnění po covidové pauze bylo znatelné. Pokud byl jubilejní ročník prodchnut obavami o budoucnost, vyprodáním letoška byly rozptýleny.

Le Guess Who? 2022 – To nejlepší

redakce 15.11.2022

Kromě denního zpravodajství nabízíme tradičně stručný výběr z nejlepších koncertů, podrobnější reportáž najdete v lednovém Full Moonu.

Tolik sebevědomí i pochybností zároveň (Sudan Archives)

Jakub Béreš 15.11.2022

Místo R&B zpěvačky vyzařující klid připomínala rockstar, ve svých manýrách ale nikdy neošidila samotný pěvecký výkon.

Show me your inner IKEA (Luki Essender, Galerie OFF/FORMAT)

Minka Dočkalová 15.11.2022

Víc pozornosti tentokrát strhávají návštěvníci než výstava. Musím se dívat na to, jak se lidé dívají. A přes to dívání zkoumám vystavená díla.

Hádanky z Utrechtu #3: Mít co říct

Michal Pařízek 13.11.2022

Může být nejlepším koncertem festivalu ten, ze kterého jste odešli? Snadno.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace